str. 49
tečka, Chebska v pracích prof. A.r Johna (Cheb), též v Zeitschr. f. öst. Volkskunde XIV. (1908) 96. atd.74)
Na Moravě máme dochovánu pouhou zmínku v ,,Reimchronik eines Iglauer Bürgers"75), že před radnicí 1612 tančilo 26 osob v bílých košilích s rolničkami tanec mečový.
Mimo uvedené nutno navázati též na zprávy o tanci mečovém zachované nám od krajinských spolků německých nacionálních. Svrchovaného uznání zasluhuje zde vzorně organisovaný spolek „Deutsche Heimat", který všemožně se pričiňuje o oživení tance mečového na území rakouském, resp. rakousko-bavorském. Material zde získaný ač v jednotlivostech pro vědecké zpracování méně upotřebitelný — přec jest pro naši otázku cenným příspěvkem. Uvádíme články otištěné v časop. „Deutsche Heimat", Wien, red. Dr. E. Stefan; Preen: „Der Braunauer Schwerttanz" V. 24—25; K. Schacherl „Schwerttanz" (z Již. Čech), IV. 193—195; F. Holzinger „Schwerttanz" (z Innské Čtvrti IV. 226 až 28 (otisk z brožury: „Alťlnnviertler Trachtenfest—Taufkirchen bei Schärding О. Ö. 1909 р. 19—21) srv. Z. f. Öster. Volkskunde XV. 157; K. Kriechbaumer „Der Schwerttanz der Dürrnberger Knappen", V-, p. 93—96.; „Das Fab.nenschwingen der Fleischergenossenschaft in Eger am 12. Feber 1907. — II. 147.
Se základním typem tance mečového, jaký byl vypěstěn na půdě ba-vorsko-rakouské a speciálně jihočeské, má náš tanec slovácký mnoho společného.
Tak počet tanečníků 5, blíží se počtu jihočeských tanečníků 6 (Ammann П., 37.) Innské čtvrti (Zeit. f. öst. Vskunde XV. 158), Holzinger 20. („Deutsche Heimat" V., 25.) jinde 6 na př. Olaus Magnus (Mühlenhoff Festg. 133), Yorkshire, 7 v „Deutsche Heimat" IV. 193 v Norimberku a j. Jinak počet tanečníků pestře variroval 8 (Dithmarsche Ammann III., 201), 9, 12, 15, 16, 20, 24, 32, 36. srov, Mayér 1. c. 240—41.
Tančívali mladí lidé (slov. str. 34, 36, 38, 46.) (das junge Landvolk) se starším ženatým hejtmanem (gazdou?), králem a pod. (Mayer 238.) Ammann III. 194 jinak řemeslníci: nožíři, kováři, ševci, kožešníci Bergknappen (Deutsche Heimat V., 94) atd. (Mayer 238—40). Dříve byly i společnosti taneční, které chodívaly ode vsi ke vsi (Ammann II. 41.). Sešly-li se přede vsí dvě a více společností, nastaly zápasy zprvu hádankami, pak meči, pak mnohdy i ke krvavým srážkám docházelo. Ammann II., 42. S tím lze srovnati zápasy českých kolędniku Č. L. II. 583; srovnej také u Bulharů „Rusaliskija grobišta" srov. Veselovského pojednání 276. u Cantemira p. 272.
V počtu stráneckých tanečníků schází ve většině germ. tanců zastoupený hejtman, král, šašek.76) (srov. „Moučka" český kolędnik Č. L. П., 522) Mehlweib (pouze na Brodsku, v Siavkově), kterouž -Manhart pokládal za vegetační demon).
74) Odkaz prof. Hauffen-a v Bibliogr. d. deutsch-böhm. Vskunde na str. 1.33 (Р. Beiträge L), na Märten „Heimatskunde des Bez.'Kaplitz" 1894 založen asi na přehlédnutí. Na str. 202—208 není zmínky o tanci mečovém.
75) Vydal Julius Feifalík v Schriften d. hist. stat. Sektion d. m.-schl. Ges. XII. Bd., 38 (Brno 1859); srv. Z. f. d. A. 34, 200.
76) Rovněž V lidových něm. hrách j. č. vůbec „selten fehlt in diesen Spielen die lustige Person". Srv. Ammann, „Volksschauspiele aus; dem Böhmerwalde", II. Bd. (Einleitung, str. I.)
