str. 54
učitel Doufalík (známý velmi pilný spolupracovník Bartošův) notickou v článku .Javorina" (kousek domácího místopisu) v ,.Obzoru" XIX. na st. 20. ,,O Javořině se mnoho bájí. Pod ní chodili si staří gajdoši na piskoře, poněvadž tyto musí býti řezány na místech, kamž zpěvu kohoutího není slyšeti; v lesích Javoriny zdržovali se pověstní loupežníci Rajnoha a Janošík, tam měli i svou skrýši v roklině, z níž ještě základy může každý shlédnouti. V Javořině prodávali okolním obyvatelům (s nimiž žili v pokoji) jdoucím na trh, uloupené sukno, a sice na míru ,,od buka k buku" za levnou cenu. Památka na ně zachovala se na Strání v t. zv. fašančárech. Pět výrostků přepažených bílo-červeno-zelenou stuhou s dřevěnými šavlemi, na nichž je množství žlutých kroužků zabitých hřebích, volně se pohybujících, se širáky červenými stužkami jako chochol zapentlenými, provádí zvláštní (!) tanec, pohyby, překračování a šermování; mají svého gazdu-vůdce a gajdoše, který vrčí a funí při jejich obratech a zpěvech. Také jsem viděl před mnohými lety obraz na skle malovaný,95) jak stojí několik loupežníků kolem sudu s obušky v rukách, kteří právě měli podobný oděv, jako fašančáři. Při hrozném požáru r. 1893 však i ten vzal za své . . . ."
Důležitá tato noticka Doufalíkova (jemu právě, jak povědomo, děkuje za popis Bartoš, který zase na věc upozornil Janáčka), kterou tuto celou otiskujeme, byla příčinou, že tanec fašančárský byl považován za zbojnický96) — tedy domácí, slovácký. Tento názor zastává též mistr Janáček, který svým živým zájmem o věc, získal si nevšední zásluhu za popularisaci tance v Brně.
Naše důvody mluví proti! Jen pro nedostatek většího materiálu srovnávacího ze slovanských zemí přestáváme dnes na pouhém odkazu ku písničkám a tradicím zbojnickým na Slovensku, pravlasti zbojníků! (sic) nikde stop pozoruhodnějších (mimo na hoře ze Zvolenské stolice uvedenou srov. str. 38.) na náš tanec mečový, jakkoli většina písní fašančárských zdá se připutovala ze Slovenska! (srv. četné slovacismy v textech písní v studii uvedených).
V důsledcích podobného nazírání na tanec bylo z řad diváků brněnských, psáno tónem na př. tanec fašankářů ,,pod šable" upomína na bohoslužebné tance pohanských (sic!) předků našich"97) a pod.
95) Upozorňuji hned předem, že obrázky na skle malované (zdály by se mluviti pro „zbojnický" tanec!) podobného genru lze uviděti po celém téměř Slovensku (nejvíce snad v Detvě, též v museu Sv. Martina, u р. red. Kretze v Uher. Hradišti viděl jsem pěkný exemplář). Kdo zná živou tradici lidovou o Janošíkovi a Rajnohovi na Slovensku, nebude přisuzovati těmto obrázkům žádné konexe s naším tancem. „Český Svět" uveřejnil 17./2. 1911 reprodukci podob, lidového obrazu ze sbírek pražs. Národop. Mu^ea. (Janošík se zbojníky.)
96) Hudebně písně zbojnické (Bart. Jan. 53—61) s fašančárskými — ryze: slováckými! — naprosto nesouvisí. V textu pouze v jedné narážka na 6 zbojníků: ,,U bílej hory, jasný oheň hoří, uňho šest zbojnícku, sedmý porubaný.. . ." B. Jan. 56. — Rovněž tance slovenské: „odzeme", „bajducký" a pod. nelze s fašančárskými srovnávati. (Viz „Akého pôvodu je hajducký tanec (hajdukovanie)?"1 Slovenské Pohľady XXVI., 370—72: referát o sporu dvou maďarských etno-grafů v časop. „Etřmographia" 1905 bez positivního výsledku. J. Š(kultéty), red. „S. P." nazývá jej „valaským" dle začátku písně, na kterou se zpívá „Po: valašky od zeme . . ."). —
97) Srv. řed. Steyskalová, „První prázdninová výprava dívčí na Slovensko' a Valašsko". Uh. Brod 1901, str. 31—32. — Jeden doldad za mnohé.
|
|
