silně rozšířená ve všech možných koutech zeměkoule v Paraguay, Západní Indii a j. (I, 37). S těmito představami primitivního člověka souvisí říkání po západní a střední Evropě rozšířené, že děti přišly ze stromu а р. (I, 41). Mimo to podporují těhotnost, ulehčují rození různé amulety (I, 118) a zvláště falické (I, 121); s tím souvisí kult falický, kult Priapa (1,122 a d.). Rozšířena jest dosud na př. ve Francii a j. pověra, že žena dotknutím, třením jistého posvátného kamene, sochy světcovy, sobě zajistí početí (I, 125 a d.). S tím souvisí různé obětní dárky, voskové figurky obětované na př. v Tirolskú od neplodných žen Madonně, které mají charakteristické jméno ,,muettern"; obyčej to rozšířený u necivilisovaných národů afrických (I, 137 a d.). Všecky tyto a podobné představy dovozuje spis., vznikly v ranných dobách, když člověk neuměl ještě uvědomovati si spojení příčiny a výsledku, rozlišovati přirozené od nadpřirozeného, v dobách to, které byty ještě za tím stupněm kulturním, na kterém nalézáme dnes divoké kmeny na nej nižším stupni kulturního vývoje.

V pohádkách našich nalézáme sledy ještě jiných představ o užší souvislosti bytosti nově zrozené s bytostí zemřelou, děcka s otcem, dědem aneb jiným předkem zemřelým. Jsou to představy shrnuté pode jmény transformace, transmigrace, metempsychose, rovněž daleko široko rozšířené. O nich pojednáno v 3. кар. I, 156—252. PředstaVy takové jsou podkladem známé staroegyptské povídky o dvou bratřích, podkladem pohádek vypravovaných ode dávna u všech takřka národů v nekonečné téměř řadě obměn a versí. Byly podkladem buddhistického učení o transmigraci. Učenci (Benfey, Cosquinaj.), jak známo, vykládali shodu našich pohádek s východními, indickými právě tím, že naše pohádky jsou indického, buddhistického původu. E. S. Hartland shledává v tomto buddhistickém učení pozdější vývojové stadium prvotnější představy o transformaci (srv. ještě I, 246, 252). Zastavuje se ovšem u keltského učení o transmigraci duší, ukazuje, že nikterak nesouvisí s učením buddhistickým (I, 194), a že jeho podkladem jsou ideje všude se vyskytující, do jisté míry všelidské. Tak uvádí povídku jistého indiánského kmene kalifornského, jejíž podkladem jest víra, [že syn jest do jisté míry identický s otcem, že jest nové zrození, nové zjevení téže osobnosti, tatáž, která jest vyslovena jasně v brahmanském zákonníku Manuově „Hospodář, počat od. své ženy, stane se embryem a jest znovu od ní zrozen". (I, 196.) A tato představa vyskytuje se po celém světě (I, 199 a d.). Vedle toho nalézá se v Indii, Číně, Africe a j. představa, že děti zemřelé v mladém věku znovu se zjevují rodičům v nejbližším těhotenství (I, 209). S těmi představami souvisí různé zvyky při pojmenování novorozeňat (I, 211 a d.). Tu připomíná se též víra, že jméno jest podstatnou součástí jeho nositele, že znalost jména dává jiné osobě moc nad jeho nositelem, a že se proto jméno namnoze mění (I, 223 a d.)

Nyní přechází spis. к líčení vývoje svazku rodinného. Prvotnímu člověku, na nižším stupni kulturním bylo zrození zjevem nezávislým na styku pohlavním, a dosud jsou na tomto stupni někteří kmenové australští. Původ dětí počítal se původně všeobecně a počítá se dosud u přehojných národů od matky. Odtud vzniklo t. ř. mateřské právo (motherright, mutterrecht). O něm jedná кар. IV. (I, 253—325). Mateřské právo všude předcházelo právo otcovské (fatherright). Příbuzenský svazek („kinship") jest jev sociologický, není synonymní se svazkem pokrevenským, není výrazem faktu fysiologického. Mnozí divocí národové jsou organisováni v plemenech totemských, které každé nese jméno zvířete aneb rostliny, spřízněných domněle s členy plemene (,,clan-u"). Každý člen plemene uznává každého jiného jeho člena jako spřízně-