str. 64
Hartland ukazuje podrobněji v poslední, 7. kap. svého díla (II. 249—286). S touto neznalostí důsledků pohlavních styků souvisel daleko a dávno rozšířený zvyk, který se také v Evropě udržoval po sklonek středověku, že se uzavíraly sňatky manželské mezi nedospělými dětmi, že namnoze dosud u divokých a polocivilisovaných národů děvčata spí s hochy. I tu jest snesena spousta dokladů (II, 55 a d.). Také když na konec odkryli vlastní přičinu zrození, nespatřovali přece v pohlavním aktu jediný, výhradní původ tajemného biologického jevu. Dosud mnozí národové předpokládají jiné ještě příčiny nadpřirozené (II, 274 a d.). Přežitky tradic o nadpřirozeném početí se dosud také zachovaly pod vlivem církevních dogmat, jak to ukázal P. Saintyves v knize námi výše (V, 225) oznámené. Hartland, praví pěkně na konci své knihy „conservative prejudice religious awe the delight in miracle for its. own sake the laziness of mind which prefers to believe what somebody eise has affirmed and will not take the trouble to examine the e ddence are more tenacious of their existence than the lowest physical organisms..." (str. 285)
Dílo Hartlandovo přestihuje daleko zájem pouze folkloristický aneb etnografický, pojednává znamenitým, nad mhu důkladným způsobem o pře-důležitých otázkách vývoje člověčenstva, vývoje rodiny, a musí býti bráno v úvahu každým, kdo těmi otázkami se zabývá. Ale může hluboce zaujmouti každého vzdělance a proto jsme o něm také našemu českému čtenářstvu podali zprávu drobet obšírnější.
Dílo uzavírá bibliografický seznam knih, z nichž bylo čerpáno (II, 287—309) a index věcný (II, 311—328), který bude vítán každým, kdož díla toho budou chtíti užívati; ale nezdá se, že by v něm všecko bylo vyčerpáno, marně jsme na př. v něm hledali hesla zajisté velmi důležitá, jako ,,jus primae noctis", „infant-betrothal" (zasnoubení dětí), „child-marriage" (sňatek dětský), ,,polygyny", „antenuptial intercourse" (styk před sňatkem), „group-marriage" (skupinový sňatek), ,,infant-cide" (vraždění novorozeňat), „reincarnation" (ztělesněni). J. Polívka-
*
Cr. Grisanti: Usi, credenze e racconti popolari i Isnello. Vol. II. Palermo, A. Reber 1909.
Tento druhý svazek, který autor věnuje svému rodišti Isnellu (skoro uprostřed severního pobřeží Sicilie), chce tohko vyplniti mezery, zbylé v líčení života v Isnellu v prvním svazku. Je tedy tomu, kdo zná toliko druhý díl, těžko posouditi, pokud autor svého účelu dosáhl. Za těchto podmínek systematického zpracování materiálu nelze žádati, přece snad by však i beze značné práce bývalo možno spojením příbuzných článků dodati knize pevnější struktury. Ale tento nedostatek rádi odpustíme autoru, který dovede takovou měrou získati čtenářův zájem o život kraje, zasaženého vlnami tolikerých kultur.
První část knihy líčí život v Isnellu s nejrůznějších stránek. Popisy zřízení obecního, svátků církevních, provádění různých prací, popisy zvyků svatebních a pohřebních, starého kroje a starých nářadí, honby, rybolovu a pastýřství, lidových zábav a lidové kuchyně poskytnou národopiscům jistě hojně nové látky.
Druhý díl podává bajky, pověsti a pohádky. Autor tu nechává čtenáře druhého dílu v nejistotě o pohádkářích a o zachování formy. Mluví sice o diktování a úvodní i závěrečné formule hy to potvrzovaly — ale přece jen se stěží ubráníme dojmu, že látky byly upraveny aspoň z části. Ačkoli čísla tohoto oddílu jsou také ve sbírce Pitreově, nebude snad u nás docela zbytečno upozorniti na jejich obsah.
