u kachle z r. 1682 částečně se odchylují od svrchních, kdežto u kachle z r. 1668 jsou úplně stejné, dále v latinském nápisu na kachli z r. 1682 před letopočtem jest písmě A (= anno) 10) a správně psáno RO •(= Romani) místo BO, jež je na kachli z r. 1668 a nedává smyslu.

Všecky tyto hrnčíře nalézáme též v purkrechtních knihách s označením ,,hrnčíř" a můžeme jmenovati také domy, v nichž bydleli, a to i v městě i v předměstí. Rovněž je nalézáme z velké části v zápisech cechovních, které sahají od r. 1686 do r. 1857. Všichni hrnčíři v zápisech cechovních nejsou jedině proto, že kniha zápisová, která se zachovala, jest vlastně kniha přihlášková, do níž zapisováni byli jen nově se hlásící mistři a učňové. Poněvadž pak starší mistři mohli býti zapisováni pouze, když přijímali nějakého učně, ti, kteří učňů neměli, do našich zápisů nepřišli. Za to však zapsáni jsou od r. 1686 všickni nově se hlásící mistři, takže dle těchto zápisů můžeme sestaviti úplný seznam vyškovských hrnčířů od r. 1686 do r. 1857.

Cechovní kniha přihlášková má ještě jiný důležitý1 význam. Podobně jako v purkrechtních knihách můžeme také v této knize sledovati postup úřední germanisace ve Vyškově. S počátku jsou zápisy úplně české a to až do r. 1724. Od tohoto roku střídají se české zápisy s německými, při čemž stále německých zápisů přibývá. Poslední český zápis jest z roku 1770, načež následují zápisy čistě německé až do r. 1857. Nesmíme si však představovati, jakoby na místo dřívějších Čechů nastupovali mistři němečtí. Většina zápisů, zvláště německých, svou vypsanou rukou ukazuje, že zápisy ty psány byly nějakým písařem, kterého asi zvali cechmistři ke schůzím cechovním a který dle zvyku z úřadů zaváděl němčinu také do cechu. Když pak byli ustanoveni tzv. cechovní kommissaři, pořizovány byly zápisy jen německy. Že však hrnčíři té doby nebyli Němci, můžeme ukázati na Vojtěchu Lerchovi, který byl cechmistrem v době, kdy nejvíce se rozmáhají německé zápisy (od r. 1745 do 1785). V zápisech je psán vždy Adalbert Lerch. Avšak máme zachován v archivu města Vyškova úřední opis jeho českého testamentu u) a na českém testamentu džbánkáře Jana Jánoše z r. 1773 podepsán je česky: „Woytech Lerch gakossto swiedek."

Také nám tato kniha přihlášková velice poslouží při stanovení vyškovských džbánkářů. U některých džbánkářů jsme odkázáni pouze na matriku, která je označuje stejně jako hrnčíře, totiž slovem „figulus". Jsou sice také případy, že zapisovatel přidává ku slovu figulus „vulgo taufar" anebo místo figulus při džbánkářích užívá slova „amphorarius". Avšak toto označování není přece všeobecné. Soudíme tedy, že každý „figulus", který není v V vize přihláškové cechu hrnčířského., jest.džbánkářem a toto pravidlo bylo jinými prameny dosud vždy potvrzeno.

Po velikém rozkvětu vyškovského hrnčířství na konci sedmnáctého století nastal brzy veliký úpadek. Z desíti mistrů a čtyř tovaryšů z r. 1686 klesl počet jich do r. 1760 u) na tři mistry bez tovaryše. Již na počátku osmnáctého století čteme v knize přihláškové zápis, který již nesvědčí o velkém blahobyte hrnčířů. Zápis tento je psán tužkou, později pérem přeškrtnut, a zní: „Jiřík Dýmala mluvil, kdy odtad šel, že by radši katem byl nežli mistrem Vyškově."