Příčinou úpadku tohoto kvetoucího řemesla byla jednak smrt příznivce jejich Karla z Lichtenštejna (f r. 1694) a konkurrence nově vznikajícího příbuzného řemesla džbánkářského. Lid si oblíbil nový druh malovaných nádob s bílým polevem, nestačovaly mu již obyčejné výrobky hrnčířské a hrnčíři této doby byli omezeni většinou na výrobu kamen.

Džbánkáři objevují se ve Vyškově teprve v 18. století. Česky, nazýváni byli jedině toufary, německy s počátku brüdrisch Geschirrmacher (Geschirrmeister13), později Krügelmacher nebo též Weißhafner.

Český název t o u f a r vznikl z německého slova Täufer14) (tauf ar = toufar), jak nazýváni byli krátce místo Wiedertäufer anabaptisté, kteří v šestnáctém století usazovali se na Moravě. Že skutečně toufary nazýváni, byli původně anabaptisté vůbec, jest jisto, a máme doklady toho z pramenů pocházejících ze století 16 i 17.15) českému výrazu „toufar" přísně odpovídá nejstarší německý výraz brüdrisch Geschirrmacher (Geschirrmeister), který neznamená, jak někteří se domnívají,16) německé označení našich českých bratří, nýbrž anabaptistů, kteří sami sebe nazývali bratřími, jak vysvítá z různých dokumentů jako je na př. dopis Hanse Amona, citovaný v článku Frant. Mareše „Novokřtěnci".17) A tento způsob, obvyklý v literatuře novo-křtěnecké, která je vesměs německá, přešel asi do němčiny vůbec. Později výraz toufar omezil se (aspoň na Vyškovsku) na anabaptistické výrobce majolikového zboží, poněvadž to právě bylo něco nového, co bylo nápadno lidu u anabaptistů a co se mu u nich asi nejvíce líbilo. Konečně bylo slovo toufar přeneseno na výrobce majoliky vůbec i na takové, kteří byli vyznání katolického.

Označování džbánkářů slovem toufar na Vyškovsku znamená, že název tento jest z dob, kdy anabaptisté ještě v okolí Vyškova sídlili a patrně majo-likové zboží vyráběli. Nej důležitější sídla anabaptistů v okolí vyškovském byla ve Slavkově a Bučovicích. Ve Slavkově byla již na poč. 16. stol. největší obec anabaptistická na Moravě. Když byli novokřtěnci krutě pronásledováni v Tyrolích a viděli, jak slavkovská obec utěšeně rozkvétá, přistěhovali se tam r. 1529. Tato větev novokřtěnská přinesla asi s sebou na Moravu z Tyrol džbánkářské řemeslo, které pracovalo v italských tradicích. Že novokřtěnci chopili se tohoto nového řemesla, lze si vysvětliti tím, že stále hledali nových sídel, kde by nebyli pronásledováni, a když docházeli až na Moravu, není nic podivného, že přišli až do Italie, kde dokonce měli také své osady. Řemeslo džbánkářské hodilo se velice jich potulnému životu a snáze při něm mohli unikati svým pronásledovatelům. Že skutečně kvetlo již v Tyrolích řemeslo džbánkářské, dosvědčuje zmínka Loserthova1S) o Mosrovi, který vozil do Tyrol míšeňské džbány к tavení (polévání). Dle polských zpráv vyráběli ve Slavkově r. 1584—1585 krásné nádobí, které se vyrovnalo ital-