cené věci a při veštení předstíraném. Mezi kouzly dlouhého života (äyushyáni) (str. 80—93) autor vyznačuje svátosti ve vlastním smyslu, které se vykonávají toliko jednou, jiné obřady, jež mohou se opakovati, a odkládání amuletů dlouhého života nebo nezranitelnosti. Na obřady prospěchu (phustikar-máni) navazují se speciální obřady zvané sämmanasyäni, určené k tomu, aby zajistily členům tribu nebo rodiny svornost a soulad, základní to podmínky hmotného prospěchu (str. 94—118). Požehnání stavěnému domu vzývají hymny a obřady od protektora domu (vástu) ducha Västôshpati, živly voda a oheň jsou buď sympaticky spojovány nebo vzývány jeden proti druhému; k fasi existence spíše pastýřské než rolnické poukazují hymny védské na ochranu stád a dobytka, rolnictví ochraňují proti škodlivým hmyzům, myším a pod. hymny a rity speciální, cestovatele provázejí z domova zvláštní rčení i obřady a zvláštní stánce odnášejí se opět к ochraně a zdaru hráčů, protěžovaných božstvy Apsaras a Gandharvas. Velikou roli v pověrách staroindských hrají také čáry a kouzla pohlavní (strikarmáni = záležitosti ženské) (str. 119 až 144). Magie Indská snaží se zajistiti milencům štěstí lásky a sňatku, od-straniti soky a utvrdíti stálost manželovu, smířiti neshody v manželství, dodati slabým mužům síly a ženám plodnosti, určití mužské potomstvo, zrovna jako ochraňuje ženu v těhotenství a při porodu. Života veřejného týkají se obřady zvláštní (str. 145—157), zajišťující panujícímu rodu a tím i celé říši rozkvět za míru a šťastný výsledek za války. Ochranou proti zlým duchům jsou staroindské obřady antidémonické (str. 158—177), exorcismy a ochranné opatření, zvláště proti zlému božstvu Nirrti (= záhuba), stotožňovanému se starogermánským Nerthus. Zvláštní kategorie ritů antidémo-nických jsou kouzla a čáry léčebné (bheshajäni) (str. 178—210) proti nemocem různého druhu, zvláště proti zimnici (mystického názvu hrudu), škrkavkám, vyrážkám kožním, zranění i na stavění krve, proti účinkům jedu atp. Co tu prvků nejstarších, jak jeví se v zaříkadlech staroindských, jež bylo by možno srovnati v mnohé příčině jak s nejstaršími formulemi řecko-latin-skými nebo latinsko-německými, tak se zaříkadly různých národů v nejno-vějších sbírkách, na př. v ruských Vetuchovově nebo Mansikkově! Představa nemocí a démonů působících bolest již v staré indské podobě jeví se ve formě vyhraněné, ač prosté, s epitety a vlastnostmi zrovna takovými jako v zaříkadlech mladších daleko národů. Zaříkávač staroindský obrací se před operací léčebnou zrovna tak к východu slunce, jako zaříkávač německý i slovanský, vypuzuje nemoci ženské i mužské, jest knězem a zároveň zástupcem božstva ochranného zrovna jako v představě nejstarších křesťanských zaříkávačů. Pendantem к obřadům jmenovaným jsou obřady pokání (str. 211—219) a zjevům magie černé ve středověku odpovídají démonické obřady staroindské (str. 220—239).

V závěru (str. 241—260) autor řeší otázku poměru magie a mytu (str. 242), magie a náboženství (str. 251) a magie a vědy (str. 256).