Drobné zprávy národopisné.

Těžká, hned v počátcích beznadějná choroba podrývala téměř dvanáct let síly tohoto neúmorného pracovníka, muže veliké energie a vážných snah. Zachvátila ho v nejlepších mužných letech a proto jeho díla, к nimž sbíral látku již od let universitních, nemohla býti dokončena tak, jak si přál. Přes ťo jest jeho vědecká práce tak rozsáhlá a mnohostranná, že podrobné ocenění přesahuje daleko rámec této stručné stati, jejímž cílem jest upozorniti na význam V. J. Duška pro český národopis.

Již od let osmdesátých uveřejňoval v Listech filologických (a jinde) studie, jež podávaly mnoho materiálu pro dialektologii. Pak přišla Národopisná výstava a Dušek jako člen Výkonného výboru a referent odboru pro jazyk český, zúčastnil se horlivě přípravných prací celého podniku budě mimo to na svých cestách po venkově přednáškami i osobním stykem s jednotlivci zájem o výstavu a o práci sběratelskou. Pro oddělení, jež mu bylo svěřeno, nakreslil též 3 mapy dialektologické, při čemž užíval již výsledků svých vlastních studií.

V těch letech (r. 1894) vydal totiž Dušek v Rozpravách české akademie první část svého rozsáhlého díla dialektologického, v níž popsal souhlásky nářečí pošumavských. (Hláskosloví nář. jihočeských. I. Consonantismus. Rozpr. č. akad. tř. III. 1894.) Úkol, který si vytkl, byl veliký: chtěl soustavně a podle jednotných zásad vědeckých popsati a roztříditi česká nářečí na základě materiálu jím samým sebraného a vlastní, podrobné znalosti místní. Tuto práci sběratelskou vykonal Dušek velice svědomitě a lze říci, že v jižních Čechách znal téměř každou vesnici. V dalších letech vydala Česká akademie ještě 3 rozpravy Duškovy o nářečích jihočeských, avšak další práci překazila nemoc. (Hláskosl. nář. jihoč. II. Vokalismus ibid. 1897; Kmenosloví nář. jihočeských ib. 1902; Hláskosloví nář. jihoč. III. O změnách slabičných a o kvantitě, ib. 1908.)

Význam těchto studií vystihl nejlépe Dušek sám: „Připomínám opětně, že hodnota této práce spočívá hlavně v materiálu, nikoli výkladu, a přeji si upřímně, aby tak na ni bylo pohlíženo." (Vokalismus str. 4.)

Tak soudila též odborná kritika: uznávala důležitost sebrané látky, třeba že nesouhlasila s výklady, jež mnohdy nepronikly к jádru věci.

Na svých studijních cestách všímal si Dušek též lidové písně. Již jako hoch bý-val živým zpěvníkem, lásku к lidové písni zachoval si po celý život, i není divu, že meškaje počátkem let devadesátých velmi často v Pošumaví, na Blatech a v ostatních rázovitých krajích jihočeských, kde podnes zachovaly se starobylé zpěvy vzácné krásyr, pojal úmysl zapisovati lidové písně. Tak vznikla rozsáhlá sbírka, jež byla též umístěna v exposici Národopisné výstavy a spolu s ostatním sebraným materiálem měla býti pojata do souborného vydání, jež po výstavě připravoval Otakar Hostinský. S podniku sešlo a Dušek, byv r. 1906 jmenován místopředsedou „Českého pracovního výboru pro lidovou píseň," připojil svou rukopisnou sbírku к ostatnímu materiálu. Cíl, který sběrateli tanul na mysli, vystihuje nejlépe nadpis: České národní písně. Jako doplněk к Prostonárodním českým písním a říkadlům Karla J. Erbena. Ovládaje dokonale materiál Erbenův a.ostatních starších sborníků, pojal Dušek ze svých záznamů do sbírky jen větší varianty a písně nové. A tak jeho sbírka obsahuje asi 900 textů jím samým sebraných a celou svou úpravou liší se úspěšně od obvyklé pohodlné praxe našich vydavatelů. U každé písně zaznamenáno místo, kde byla zapsána, dále jméno a stáří zpěvákovo, někdy.i úsudek jeho o písni atd. Mimo to srovnal Dušek velmi pečlivě své texty zejména s Erbenem. Ve stručné předmluvě uvedl jména význačných zpěváků, připojil všeobecné poznámky o nynější vývojové fási lidového zpěvu atd.

Své názory o lidové písni a úpravě sbírek, jež prakticky provedl ve své rukopisné sbírce, projevil Dušek vlastně jen ve dvou obsáhlých referátech o sbírkách Bartošových. (V ČČM. 1890 str. 301 n. o sbírce z r. 1889 a v Nár. Sbor.