Českoslov. VII. 191 n. o písních vydaných Českou akademií; srovn. též nekrolog o Bartošovi v Nár. Věstn. Českosl. 1906, str. 182 n.)

V klidném, věcném rozboru vytkl vážné nedostatky sbírek Bartošových, přes to však uznával plně jeho veliké zásluhy — vždyť prožil sám všechny strasti a nesnáze sběratelské práce. V polemice s některými theoretickými názory Bartošovými formuloval jasně své zásady upozorňuje mimo tu všude na zajímavé problemy, jež při studiu lidové písně se vyskytují.

Škoda, že se Dušek nerozhodl shrnouti své bohaté zkušenosti v souborné stati. Stále odkládal čekaje, až bude po ruce více materiálu, a když loni chystal se ke konečné redakci — nebylo již sil.

*

Jeho dílo zůstalo torsem, — ale i tím, co mu bylo dopřáno vykonati, dobyl si trvalých zásluh o vědecké studium jazyka a písně našeho lidu.

@----------------

Při universitě ve Lvově byla nově zřízena stolice ethnologie a byl na ni povolán dr. Stanislav Ciszewski. Nar. r. 1865, konal studia v Praze, Záhřebe, v Berlíně a v Lipsku, kde r. 1897 promoval. Vzdělával se hlavně v Lipsku u anthropologa prof. Ratzla. Uveřejnil velkou řadu studií v publikacích krakovské Akademie věd, v časopisu Wisla od r. 1887, též v VII. sv. Národopis. Sborníka vytiskl zajímavou studii a byly tu také podávány zprávy o jeho pracích, jako v Národopis. Sbor. VI., 196 o spise „Wróžda i pojednanie". Vítáme vřele výborného etnologa na místě, kam dávno měl již bý'ti povolán, pevně doufajíce, že jeho prací polské studium národopisné se značně prohloubí a povznese.

@----------------

Ze statistiky Slovanstva. Dr. Ant. Boháč počal v Slov. Přehlede XIII., č. 4 — 6 (str. 151 —163) uveřejňovati ,,Volné kapitoly ze statistiky Slovanstva" a pokračuje tu ve svých studiích oPolácích pod pruským panstvím r. 1895. V loňském XII. roč. (štr. 153 — 159) stanovil poměry polské národnosti v západních krajích pruských a ve Slezsku, konstatoval potěšitelný vzrůst Poláků o 9-i6% od r. 1900 po 1905 o něco větší než u Němců; probral národnostní poměry hlavně v průmyslovém území rýnskovestfálském, v Berlíně a jeho okolí, v okrese postupímském a j. Ve Slezsku vzrostlo poměrné číslo Poláků о 1б'6з% za 15 let, od r. 1890 o 25,44%; nad jiné velký byl mimo souvislé území polské ve vládním okrese lehnickém, kdežto v obou smíšených okresích vratislavského vládního okresu velmi citelně Poláku ubylo, a rovněž jich ubylo ve vládním okresu opolském, který jest jediný ve Slezsku valnou většinou polský'. Nyní probral spis. národnostní poměry ve východních Průších a vylíčil je jako velmi nepříznivé pro Poláky a zvláště pro Litevce, jichž velmi silnou měrou ubývá, ačkoliv dovozuje jinak velikou rasovou sílu Poláku také v těchto krajích. V západních Průších shledává jednak ve vládním obvodu gdaňském „mírný ústup" Poláků (Kašubů), naopak ve vládním obvodu kwidzynském přece nějaký jich vzrůst; výsledky školské statistiky opravují však výsledky úředního sčítání značně ve prospěch Poláků, též v gdaňském obvodu stoupá procento žáků s rodinnou řečí polskou a klesá procento žáků s rodinnou řečí německou, zvláště příznivé jeví se pak v obv. kwidzynském, kde vzrůst polského žactva jest vskutku překvapující. Velice pozoruhodný jsou vývody autorovy o zastoupení Poláků a Němců v jednotlivých věkových skupinách, které nasvědčují tomu, že vý'sledky germanisace nejsou trvalé. V Poznaňsku, jediné to provincii pruské, ve které Poláci tvoří většinu, jsou poměry obdobné tomu jak na Kwidzynsku.

Dr. Jo v an E r del Janovic pokusil se stanovití počet Srbů a Ghlváti ve studii vytištěné v bělehradské revui Српскп кньнжевни гласник a nyní též ve zvi. ot. Epoj Срба и Хрвата, 1911, str. 28. Srbskv etnograf činí úvodem hlavní výtku Niederleovu výpočtu, že za srbské země prijíma z Turecka pouze novopazarský sandžak, Kosovo, Metochiju a skopský kraj a všecky kraje dále na jih přičítá Bulharům. Počítá tedy Erdeljanovié za Srby patriaršisty, ovšem nikoli exarchisty, „ačkoliv jest část jich podL svých etnických zvláštností nepochybně srbské národnosti", a sice proto, ,,že se neví. kolik jest takových exarchistů, kteří mají srbské etnické zvláštnosti". Ivan Ivanic (МаЙедоиjа и МаКедонцн I.) uvádí v kosovském vilajetu 168.000 duší exarchistů a všecky počítá k Srbům. Ale budou mezi nimi i takoví (zvláště v sousedství Bulharska), kteří pod silným vliveni bulharské propagandy a školy a následkem blízkosti bulharského státu již valnou měrou se stali Bulhary (str. 6 pozn.). Pociťuje asi