rážeti a takto si teprve těžce orné půdy dobyti. Byla to ovšem těžká práce, pohleď však dnes na Biger, Weizenried a Ravensko, podivíš se a předky naše pochválíš!"

Přes to, že domorodí obyvatelé Rumuni a Srbové byli k nim velmi vlídní, zastesklo se našim krajanům v těchto poměrech a podali žádost, aby byli přeloženi na jiné úrodnější místo. Žádosti jejich nebylo vyhověno, naopak bylo jim pohroženo, že kdo by se ještě odvážil pryč žádati, bude přísně potrestán. Nové žádosti již nepodávah, ale mnozí odstěhovali se bez dovolení. Nedlouho před r. 1840 přistěhovalo se několik rodin do Krušíce, kde nalezh velmi dobrou existenci. Z počátku živili se dovozem kamenného uhlí z dolů v Oravici. do Baziáše, později zakoupili si za ušetřené peníze pozemky a stah se rolníky.

O vzdělání dětí nebylo nijak postaráno i zavedl pro ně farář Šterner nedělní cvičení v Belé Crkvi „kdežto je pan kaplan zevrab cvičil, ačkoliv sám česky neuměl a tudy jen pro formus činil". Na přímluvu jmenovaného faráře poslán Čechům „ňáký popelář, něco v písmě honěný a od pana Vajcenriedského faráře Unzeitiga (Čecha s tělem duší) v učitelském umění vycvičený." Nebylo však vhodné budovy, kde by se mohlo vyučovati, vyučováno tedy v najaté světnici. Učitel byl placen ze státní pokladny 6 zl. k. m. měsíčně.

R. 1854 donutil plukovník Čechy i Srby, aby spojenými silami vystavěli si společnou školu, jež stala se okrasou obce. Političtí orgánové školní dbali nyní toho, aby ve škole učilo se nejen mateřštině, ale i němčině a protože učitel Glaser „nebyl řeči té schopen", byl propuštěn a na jeho místo povolán r. 1859 icletý Václav Kýský (spisovatel pamětní knihy). Z počátku měli к němu občané nedůvěru, ale později se s ním spřátelili a velmi si ho vážili.

„Tesknost nastala mezi sousedy," když se dověděli, že musí zpět splatiti státní podporu, již dostávali v prvých letech svého pobytu v Uhrách. V pamětní knize je seznam veškerých dlužníků i s udáním dluhu, jenž u jednothvců kolísal mezi 87—717 zl. Ührn dluhu činil 12.214 zl- k. m. V seznamu čteme jména Veselý, Schovánek, Červenka, Choc, Havlovic, Votava, Votýpka, Marek, Mareš, Vlasák, Strnad, Kuželka, Helebrand a j. Nabídl se jim jistý poručík Jovanovič, že bude jim nápomocen v této věci, dají-h mu krávu. Složih se tedy, koupili poručíkovi krávu a on jim sestavil supliku, již opsali a samému zeměpánu poslali. Výsledek byl velmi příznivý: dluhy byly jim úplně prominuty.

Když r. 1871 byla zrušena Vojenská Hranice, získali krušičtí Čechové bývalý důstoj nicky dům v obci a přeměnili ho v kostel. Cena domu byla původně určena na 3000zl.,pro kostel byl však Čechům přenechán za polovičku. Protože pak Čechové ani tento obnos nemohu složití, obrátili se s prosbou na biskupa Alexandra Bonase, který za ně oněch 1.500 zl. zaplatil.

R. 1875 přesazen učitel Kýský do Nové Ogrądeny a učitelem v Krašici stal se Jos. Nevrátil a po něm r. 1880 Rudolf Málek.

Tu pamětní kniha končí. Není mi známo, zda učitel Kýský se ještě na školu krušickou vrátil, tolik jen vím, že svoje stáří trávil v Krušici, jsa v pensi od r. 1895. Pensionován byl pro nedostatečnou znalost maďarštiny. Zemřel r. 1909 zanechav krásnou památku v srdcích krušických Čechů.

Dr. J. Auerhan.