vyjádřením rozloučení, po tldivých, dojemných písních, kterými se u nás nevěsta loučí s domem otcovským, marně se tu ohlížíme ve výkladech i v poznámkách.

Podobným způsobem jak co do látky obyčejové, tak co do pokusův o výklad vede si Sartori také v posledním oddílu, věnovaném smrti a pohřbu se vším, co se к němu pojí. Mezi prostředky, které pokládá za apotropaia, klade také rozmarýnu, kterou se zdobí účastníci pohřbu, a citrony, které v některých německých krajích nosí v rukou členové pohřebního průvodu, zejména nosiči mrtvoly. Původu tohoto nápadného obyčeje neudává. Lze jej snad vyložiti, vzpomeneme-li, že u starých Římanů citron i dřevo citroníkové bylo ochranným prostředkem proti dotěrnému hmyzu, zvláště proti molům, obtížným tam, kde všechno roucho bylo vlněné. Odtud mohl se jinde snadno vyvinouti význam pověrečný.

V závěrce podává Sartori Hteraturu, sestavenou podle jednotlivých odstavců své knihy a zároveň rozvrženou podle zemí. Rozumí se, že jsou tu nejhojněji zastoupeny kraje německé, v nichž všem částem lidopisu dostalo se pozornosti a péče nepoměrně, ba nesrovnatelně větší než na př. u nás.

*

J. Belovic-Bernardzikovská Erotische Einschlage in den Stickornamenten der Serben, (Antropophytea, Lipsko 1910).

Velmi cenná studie paní Belovič-Bernardzikovské jedná o symbolickém významu ornamentů a značek v lidovém vyšívání jihoslovanském, kteráž přinášejí štěstí neb neštěstí, jsou výrazem lásky, žalu, nenávisti neb mají jinakou moc kouzelnou.

Studie paní Bernardzikovské zajímají mne tím více, že nalézám v nich myšlenky, které jsem již před lety ve svých pracích o vyšívání našem naznačila. Paní Bernardzikovská vyslovuje a dokazuje s neobyčejnou bystrostí, že vyšívané ornamenty lidové nejsou jen bezmyšlénkové vzory, pouze jen pro okrasu vyšívané, nýbrž že v nich jest skryt hluboký význam, že lid vepsal do nich pocity své duše. Mé dohady, že symbolická znaménka a některé ornamenty v našem vyšívání se objevující sahají smyslem svým až do dob pohanských, arci nenašly u nás souhlasu, však za to doufám, že paní Bernardzikovská svou cennou prací dobude si zaslouženého uznání.

Pí. spisovatelka píše: Mnohé originální ornamentální vzory, značky a motivy ve vyšívání srbském nejsou jen pouhé bezmyšlénkové hračky vyší-vaček, nýbrž jsou velice pozoruhodným od pradědů zděděným symbolickým písmem, neboť nejsou ještě zapomenuta starodávná zaříkání, při čarování trápení a nemoci, zla i staré amulety atd.

Sledy staro-slovanského pohanského nazírání ještě nejsou z lidu vykořeněny a jest možno jich vystihnouti. Srbské výšivky zasluhují pozornosti etnografů, zejména též pro mnohé v nich obsažené důkazy silné erotiky.

V nich možno nalézti dokumenty citového žití srbského lidu, jež poukazují na duševní žiti jeho a blízký vztah mezi mužem a ženou. V době, kde většina srbského lidu neznala písmo, nalézala se mluva lásky v rukou vyšívaček a místo psaníček posílali si milenci vyšívané šátečky kapesní nebo na krk atd. Všeliké milostné výbuchy vášně, touhy a slzy mladistvé ohnivé krve jiho-slovanské jsou vysloveny jasně v národní písní a v ornamentech vyšíva-