ných. S milostným významem ornamentu spojen jest též význam jednotlivých částí kroje. Na př. žena neb dívka, která žádá milovaného muže, hází na cestu, kterou musí se ubírati, vlákna od své vyšívané práce, jednotlivé kusy svého šatu, neb útržky a také mu podloží šátek tak, aby se ho dotknouti musil.

Paní Bernadzikovská dělí význačné ornamenty v srbském vyšívání na dvě skupiny a sice ty, jež vyslovují šťastné milování, a ty ornamenty, které značí kletbu, žárlivost, bolest, trápení srdeční vyslovují nebo přivolávají. Zmiňuje se dále o písních, v nichž milující svou zbožňovanou porovnává s květem růže, zlatým jablkem, perlou atd., a uvádí vhodnou píseň, jež mluví o dvou květech na jedné stonce vyrůstajících, vyšitých v rohu, nebo seřazených po kraji šátečku, které znamenají dva milující v důvěrné řeči lásky a každá zkušená vyšívačka dobře vysvětlí, co takový ornament znamená. Způsob, jakým vyšívačka stylisuje a vplétá do svého vyšívám jednotlivé významné květy neb značky, nevystihne cizí pozorovatel, však srbská omladina rozumí výtečně a čte znamenitě taková ,,vábná psaníčka", jak v guslarských písních je jmenují.

Pro zasvěcence není zde nižádná nejasnost ni neporozumění. V jiné písní milenka prosí milence, aby pohlédl na ni svýma černýma očima, aby je mohla na šáteček vyšiti, až ji uchvátí po něm touha, aby mohla pohlédnouti na vyšité větévky pro utišení její touhy po něm. Ona však ty oči milence „drahé oči", „černé oči", sladké oči, sokolí oči atd. vyšívá, nikoliv však formu očí, nýbrž ona vkládá do svých improvisovaných vzorů pocit své duše, který láska vtiskla. Protož jest těžko nezasvěcenému v oné výšivce „oko" vystihnouti, však zasvěcenec okamžitě vyhledá a ví v ornamentu, co znamená. Lid srbský věří pevně, že některé značky mají v sobě mocnou spojitost se zlými duchy, před nimiž těžko se u chráni ti a jmenuje je „uročice"1), jichž úkol jest škoditi tomu, komu se hodlá uškoditi.

Všeliká písmenka a značky v starém čarodějném vyšívání bývají schovány mezi girlandami a květy, jsou však i samostatně vyšívány, však ny-něj ší vyšívačky již j ich neznaj í. Spisovatelka dostala od srbské cikánky množství podobných čarodějných prostředků, mezi nimi šáteček zlatem vyšitý s čarodějnými značkami a písmem.

Zamilovaná dívka zakreslí mezi vyšitý vzor inkoustem, do něhož dala prášek ze slepého kotěte a netopýra, kteréž byla před sv. Jiřím chytila. Takový inkoust má v sobě moc jinocha trvale upoutá ti. Když jde totiž onen hoch okolo, podívá se čarující dívka na něj skrze šáteček a praví: „Zahyň a zajdi, jest-li nepřijdeš ke mně", což má velkou moc a nikdy se nemine účinkem. Mladí hoši vypravovali paní Bernardzikovské, jak silná jest moc těchto šátečků, a že často nemohou jinak, než ještě o půl noci vstáti a jiti к dívce, která takto čarovati umí. .Spisovatelka podotýká, že zde účinkuje silná suggesce a telepatie sexuální.

Často jsou vyšíváním nápodobena písmena pravých psaných talis-manů, jež obyčejně proti uhranutí a nemocí lid při sobě nosí. Většinou vyšívají se mocná taková znaménka v předvečer úterka, neboť tenkráte jest síla jejich čarodějná nejmocnější a účinná. Mnohá znaménka platila též proti očarování vůbec.