str. 129
Jihoslované, jakož částečně i náš lid a též i u jiných Slovanů, podkládají svatební košili zvláštní moc a zvláště vyšívané ornamenty jejich mají mystický význam.
Paní Bernardzikovská uvádí, že srbské ženy všemožně se starají, aby i plátno na košili, kterou chtí mileného muže připoutati, bylo v určité významné době tkáno, rovněž vlákna a příze ku vyšívání obarvena.
Také jablkem se mnoho čaruje, aby byl miláček přiváben, vyšívají podobu jablíčka často na šáteček, jenž pak mu odešlou. Jablko v kole jest vyzkoušený čarodějný ornament v příliš vlažném milování ze Srebrenice v Bosně. Dívka vezme červené jablko a vhodí ho prostředkem kola a šeptá: ,,Jak se toto' kolo okolo své osy točí, tak ať se okolo mne točí můj hoch", pak polovici sní a druhou dá jemu snísti. Když to nepomůže, vyšije vše zlatem na šáteček a pošle chladnému milenci, který zajisté tenkráte se roz-ohniti musí.
S jablkem se mnoho čaruje na mnohonásobný způsob. Též symbol točení (svaz) má erotický smysl a často bývá na pokrývkách vyšíván. Na důkaz, že mnohé dnešní ornamenty ve vyšívání srbském a jihoslovanském vůbec co „poslíčkové lásky", jako symboly a čarodějná znaménka byla již v minulách dobách známá, uvádí paní spisovatelka psanou „knihu Sybillinu" z roku 1670, která patřila hraběnce Kateřině Zrinské. v níž dočítati se možno o všelikém čarování v lásce a v pohlavních stycích atd., kdež i rukou hraběn-činou zaznamenána jsou čarodějná písmena, kteráž doposud jsou v Bosně a Hercegovině známá.
Studie paní Bernardzikovské doprovází šest tabulek vyobrazení rozličných symbolických ornamentů. Není pochybnost, že dříve též u nás podobná čarodějná a symbolická znaménka bývala do vyšívání vřazována a jest toho důkaz, že i nevěsta v okolí Uh. Brodu musí míti svatební rukávce (košili) vyšité vzorkem na „hrubý kalich", že žena v šestinedělích nesměla dovnitř světnice ze svého „koutu" pohlédnouti, než-li prolamovaným pruhem neb „mrežkou" uprostřed plachty kolem lůžka zavěšené a to proto, aby к ní zlé mocnosti přístupu neměly. Také u nás má zvláštní význam: rožky, čepec, šatka, zástěra i svatební košile. Vlasta Havelková.
*
A. van Gennep: La formation des Legendes. Paris, Ernest Flammarion. 1910. str. 320.
Značný jest počet spisů o základních otázkách pobádkosloví, mezi nimi zaujímá kniha vynikajícího francouzského etnografa místo z nejpřed-nějších. Jako číslo bibliotéky „de Philosophie scientiíique" určena jest sice širším kruhům, nicméně také etnograf-specialista, zvláště „traditionista", obírající se studiem tradic, podání sáhne к této knize nikoliv bez velkého prospěchu. Kniha probírá stručně vývoj mladé této vědy, líčí nynější její stav, rysuje její problemy.
V úvodní kapitolce „Vývoj a nynější stav srovnávacích studií pohádko-slovných" vytýká právem úzkou souvislost tradic lidových s dějinami literárními. Konstatuje, že byla sice pobořena teorie o indickém původu našich pohádek, ale přiznává zároveň, že se nepodařilo dosud vybudovati jinou teorii opravdu uspokojující.
V i. kap. „Pohádka, bajka, pověst a báj" určuje nejdříve užitečnost jich, zdůrazňuje, že vypravování pověstí a bájí jest podstatnou součástkou různých ceremonií, vypravování ostatních pohádek, bajek pak podstatnou složkou
N
