předložek atd. К této stručné charakteristice druží se úvahy o předchůdcích Kolcovových. Vedle Merzljakova, professora esthetiky na moskevské universitě, jest to především baron Delwig. Oba dva napodobovali lidovou poesii, ale většině jejich ohlasů chybí koncisnost formy; jsou rozvleklé, nemají stručnosti lidové poesie — a hlavně: nemají vášně.

Poměrně nejlepší jsou písně, v nichž se ozývá snivý, nevášnivý smutek.

Nej význačnější z předchůdců Kolcovových byl N. Cyganov. Vzešel z nízkého rodu a jsa hercem, poznal a zkusil mnoho na svých bludných cestách. Nad Delviga a Merzljakova vyniká větší rozmanitostí motivů, jest vášnivější než oni a hloubkou citu, stručností a hutností formy dostihuje v četných písních svého slavnějšího vrstevníka. Na Kolcova nepůsobil z oněch tří pronikavěji žádný; jsou ovšem ojedinělé případy, kde na př. Delwigův motiv vyvolal píseň Kolcovovu, ale celkem možno říci, že jedinými učitelkami jeho byly příroda a lidová píseň.

Vliv této pokusil se Dr. Šalfejev analysovati v hlavní části své práce (str. 37—137). Rozděluje písně podle obsahu na několik skupin. 1. Motivy erotické. 2. Život manželský. 3. Písně líčící passivní povahu ruského mužíka, jeho fatalismus a resignaci — slovem, selskou oblomovštinu. 4. Láska к carovi (zejména ve válce). 5. Život rolníkův. 6. Dodatkem připojeny jsou dvě písně epické. V rámci těchto skupin podává autor u každé písně nejdříve rozbor esthetický a psychologický a drobnějším tiskem připojuje pak výčet obratů slohových, rčení atd., vzatých z lidové poesie.

S tímto rozvržením látky nesouhlasím — jest velmi nepřehledné.

Materiál jistě s velikou pílí shledaný jest tu roztříštěn, ježto každá píseň tvoří jakousi malou kapitolu: ovšem autor to mohl napraviti,"|kdyby byl V závěru shrnul všechny tyto drobné rysy a V podrobné syntheťické úvaze ukázal na výsledky svého rozboru. Ale této závěrečné kapitoly není v jeho studii a synthetickou práci musí si provésti čtenář sám. A dále. Rozbory obsahu, jež autor podává, trpí jistou jednotvárností. Není to ani jinak možno, vždyť jisté rysy jsou všem písním společný. Tomu se mohl snadno vyhnouti, kdyby byl esthetický a psychologický rozbor lyriky Kolcovovy podal souborně, — podle určitých kategorií obsahových, — v souvislé kapitole. K tomu měl připojiti soustavný rozbor formy, měl zase seskupiti látku podle určitých hledisek věcných a připojiti obecné závěry. Vždyť při detailních pracích tohoto druhu záleží velmi jednak na jasném utřídění látky, jednak na obecných závěrech, jež z materiálu dovedeme vyvoditi. Jak jsem již naznačil, sestavil autor při každé písni rčení a výrazy upomínaj ící na lidovou píseň, ale nezužitkoval této látky, neřekl nám na př., které formální znaky lidové poesie u Kolcova převládají, kterých si všímal méně atd. Kdyby byl autor takto ve dvou kapitolách sestavil přehledně sebranou látku, byl by podal jasnější, ucelenější obraz o vlivu ruské písně lidové na lyriku Kolcovovu; mimo to by jeho studie byla stručnější, zhuštěnější a již tím slohově dokonalejší.

Když pročtete pozorně jeho práci, máte dojem, že chtěl jednak napsati vědeckou studii, jednak dáti německému obecenstvu — zejména svým posluchačům — jakýsi kommentář к četbě básní Kolcovových. A tak, chtěje dosáhnouti dvojího cíle najednou, nedosáhl plně ani jednoho a poškodil jen stavbu své knihy, ačkoliv jinak rád uznávám jeho upřímnou lásku к básníkovu dílu, která se zračí téměř v každém slově i vkus a porozumění, které projevil v rozborech. Přál bych, aby jeho studie byla v Německu hojně čtena, neboť propaguje velmi účinně význam ruského mistra.