str. 135
Chci upozorniti aspoň na některé charakteristické rysy Kolcovovy lyriky, jež nutno shledávati v rozborech jednotlivých písní.
Reki jsem již nahoře, že Kolcov nebyl otrockým napodobitelem. Sloh lidové poesie, její ustálený kruh představ a motivů podávaly mu jen látkové prvky, které svérázným způsobem formoval. Neboť v tom spočívá zvláštní kouzlo přemnohých jeho písní, že přes všechen objektivní ráz jest v nich mnoho osobního. Onen mladý hoch, který plane touhou vytrhnouti se z malých poměrů, v nichž živoří a poznati daleký svět, který však zároveň ví, že j eho síly na to nestačí, že nemá dosti energie, aby se vzchopil к rozhodnému činu, že by zradil sám sebe — není to Kolcov sám? Neodhaluje nám v onom smutném lyrickém monologu tragedii vlastního života? A naopak zase, divoká radost zbojníkova, jenž žije ve svém lese volně jako pták, jest tuším ohlasem nálady básníkovy, když v Moskvě, nebo na dalekých pojíždkách po kraji zapomínal na své vězení.
1 r Jemnost psychologické analyse jest lidové písni cizí — a právě v ní jest Kolcov mistrem. Jak kouzelně vylíčil vznik lásky v srdci venkovského děvčete, jak se dovedl vžít v náladu oráčovu, jak rozuměl stesku zbojníkovu. Tu nemohl čerpati ze svých Vzorů, musil spoléhati jen na svou tvůrčí sílu.
Také motivování dějů jest u Kolcova dokonalejší a tak možno celkem říci, že z prvků, jež z lidové poesie přejal, dovedl vytvoří ti vyšší útvar umělecký. — г?1' , S- q •- . ..„
Jinak ovšem jeho dílo tkví všemi kořeny v půdě lidové poesie. To ukazuje na př. Kolcovův názor na přírodu. Nenajdeme u něho básní věnovaných výlučně líčení krajiny: krajina tvoří jen pozadí pro osoby, o nichž zpívá. Nedíval se na přírodu teskným zrakem romantika, nýbrž dětsky důvěřivým okem mužíka, tuláka nebo zbojníka, kteří rozmlouvají se svým koněm právě tak, jako s mátuškou zemí a jimž temný les jest otcem rodným i matičkou.
Škoda, že Dr. Šalfejev nezná — jak se domnívám — ani maloruské studie Kolessovy o Zaleském, ani souborného díla Stan. Zdziarského Pierwiastek ludowy v poezii polskiej XIX. wieku. Byl by mohl osvětliti dílo Kolcovovo zajímavými parallelami. Jiří Horák.
*
К článku p. A. Boháče o spise ,,České menšiny v severovýchodních a východních Čechách" v 2. a 3. čísle Národopisného Věstníku českoslovan-ského sděluji, že soukromé sčítání r. 1900 nebylo provedeno úplně ve všech obcích, proto bylo nutno v pozdějších letech provésti je v místech ostatních, jichž bylo veliké množství v oblasti Národní Jednoty Severočeské od Chebu až к Poličce. Jak jsem v doprovodu к Národnostní mapě severozápadních Čech sdělil, bylo to provedeno osobním vyšetřením poměrů v četných místech, pomocí několika spolupracovníků a přátel, českých spolků a rozesláním více než dvou set dotazníků; tím se mi podařilo doplniti soukromé sčítání.
