str. 140
městnávajícímu poskytnouti tak vzory výrobní, jež nestaví velké obtíže při provedení. Tím způsobem bylo by možno docíliti zušlechtění formy, kterým by bylo oživeno tržiště hraček. Přímo lidovému umění bylo věnováno další dvojčíslo (5—6) ,,Našeho Směru", které otiskuje hlasy ankety o pěstování lidového ornamentu ve škole. Podnět к anketě dala odb. uč. A. Gebaurová a súčastnila se jí řada českých pracovníků lidopisných., umělců a učitelů kreslení, z nichž uvádíme: J. Beneše, prof. um. prům. školy v Praze, odb. uč. Reg. Bíbovou, akad. mal. O. Fialu, kustódku VI. Havelkovou, akad. mal. B. Jaroňka, řed. J. Klvaňu, akad. mal. E. Mikanovou-Urbanovou, professora a lidopisného sběratele J. Netolického, prof. J. Šímu, akad. mal. Zd. Vorlovu-Vlčkovou a nejobsáhlejší stať prof. E. K. Pelanta (,,Jak jsem vyučoval národnímu ornamentu"). Naprosto zamítavě vyslovuje se hlas jediný (prof. WeUner). Ostatní mínění — i když jsou hodně zdrželivá, a to jsou většinou hlasy profesorů kreslení — aspoň připouštějí jako vhodné pěstovati národní ornament ve škole. (Na př. J. Beneš: ,,Mnohé ukázky lidového umění jsou dokonalé v komposici, a neznám příčiny, proč by nemohly býti právě jako i historické ornamenty podnětem к vytvoření prací, které nejsou prostým přej mu tím, napodobením, mechanickým kopírováním, po případě pokažením původního ornamentu, ale inspirací к vytvoření díla nového v duchu lidového umění. Mluvu individuální a přece v duchu národním dovedli v hudbě vystihnouti Smetana a Dvořák. Umělci ti neomezovali se na přejímání národních písní do svých skladeb a přece svět, který- iiám hudbou přibližují, mluví k nám rodným jazykem, blízkým našemu chápání a cítění. Obdoba je i v umění výtvarném.") Jiná zdání konečně rozhodně a vřele mluví pro pěstění národního ornamentu ve škole; to jsou hlavně mínění učitelů, působících v krajích, kde dosud je lidové umění zejména vyšívačské živé, a některých umělců a etnografů. Z těch na př. E. K. Pelant uzavírá vylíčení svého postupu ve školní praksi: „Doporučuji kreslení národního ornamentu na našich školách. Toto však musí míti všechny podmínky ke svému zdaru, aby nezakrnělo neb se nezvrhlo. Nesmí se z něho stati bezduché kopírování neb nepředložené přenášení tvarů bez ohledu na účel, nesmí se kreslíř stati jeho otrokem'. Naopak musí jej sám ovládati. Ale to se stane jedině tam, kde jsou dobré originální vzory к disposici, kde učitel bude míti lásku к věci a nutný potřebným rozhled po našem lidovém umění i přehled po současných snahách, krátce, kde nalezne se čisté, dokonalé porozumění. Jen tam může být dále navazováno a stavěno.na odkazu krásných uměleckých tradic národních". z.
Zprávy o museích a společnostech národopisných.
Výstava loutkářská
pořádaná v Národopisném museu českoslovanském Drem Jindřichem Veselým od května do září 1911.
Síň první
podává stručnou retro spektivu loutek, miniaturních herců, kdysi snad — jak myslí Magnin i Maindron — hostů chrámů, počínajíc loutkami řeckými a římskými, pod nimiž jest přenosné divadlo čínské a obrázek středověkých loutek z Hortus deliciarum, a končíc loutkami anghckými. Tu jsou umístěny též loutky Šandové, jimiž se hrálo na zámku Nohant od r. 1847 před vybranou společností literární a loutky — „Pupazzi" — Neuvili e-ovy z r. 1863, pak ukázky mnichovského proslaveného divadla. Hořejší část této stěny jest dekorována barevnými obrazy, předstawjícími komickou figuru u různých národův; Guignol jest typ lyonského dělníka, L a f 1 e u r vznikl zase v Amiens, W о 11 j e jest belgický Polichinelle a t. d.
Vedlejší stěna zasvěcena jest proslavenému kouzelníku Faustovi. Mezi kulisami ze zahrady „perského krále jménem Portugala" vznáší se trojhlavý drak, s nímž pravidelně potýká se Herkules-drakobijce, ale jenž vy-.
|
