Usmála se, když jsem dozpíval tuto pěknou písničku. Chtěl jsem jí pomoci, aby snáze na podobnou si vzpomněla. A tak úmyslně zazpíval jsem píseň obsahu erotického, poněvadž jsou to přirozeně — ty nejkrásnější písničky. Usmála se tudíž znovu a už — vzpomíná zase. Uměla mnoho písní, jak jsem se později přesvědčil, tentokráte však —zaražena —ne a ne si vzpomenout. Konečně, rozdurděna sama na sebe, praví: ,,Ale, jój, a j s pesňami, k e d s i nemôžem na ně zmyslee; sama som taká zahlúpená." Teprve po dlouhém dalším vzpomínání přece jí cosi napadlo.

Tu jsme, prosím, opět u živého pramene té bystré, výstižné a nejvýš účinné dikce psychologické, jakou za řeči stále nás — laiky ;— překvapují kopaničáři, a z níž vlastně kvete ona prostá, ale neobyčejně duchaplná, textová stylisace písňová. Kopaničárka nemohla si na píseň •— ač jich uměla mnoho — „zmyslec", nikoliv, jak my pravíme: vzpomenout. Není to velmi zajímavé? Zde náhodou i pro správný názor o vzniku písní lidových — kde rozcházejí se náhledy —i pro psychologii tvoření vůbec! A dále, prosím, táž kopaničárka: ,,. . . sama som taká ,.zahlúpená", ne — dle způsobu našeho: zapomenutá. Není to též stejně charakteristické, poněvadž tak výstižné?! Rekl jsem, že budeme pátrati po prvcích životních náladových projevů kopaničárských. Nuže —tu máme aspoň ukázky těch, t. zv. prvků. Vytrhl jsem z rodné půdy kopaničárovy několik živých kořínků, z nichž na stvolu raší drobné lístky a kvítky — slova i nápěv —písně kopaničárské.

Pojďme však dále! Budeme hned u Ondryšíků na ,,prezvisku", jak je totiž Zítkovjané nazývají. Poznáme kopaničáry — osobně. Jejich rozházené, nízké chalupy doškové už viděti: někde tvoří chumáč na hřebeni, jinak se ojediněle krčí po úbočích. ínu—samotáři:-Zvláštní lidé. A muzikálni skrz na skrz. I z té zpěvné řeči to zřejmo: tak milým, lahodným hlasem „pěkně nás vítá" Ondryšíčka. Jsme tedy částečně u cíle. Odpočineme si. Zde též všecko tak prosté, ale dojímavé, jako ta píseň kopaničárská sama. Chalupy2) dřevěné, t. j. drevenice, některé z hlíny stlučené, t. j.nabíjanie e, jiné cihelné. V nich dosud v j i z b á c h otevřený, nízký komín, i kouří se v jizbě za větrná báječně. Chalupy ■— chudobné. V síni (pitvoru) stojí „škrichy" na obilí, „trečáfek" na vodu a „pečárek", t. j. hliněný pekáč a něco nářadí polního, většinou doma zro-