roklině mlýn a — škola žítkovská. Odtud ovšem není jí viděti. Tam — kamenný kříž, nedaleko zvonice, hospoda. U Bustinů •— v hospodě — bývá z pravidla delší přestávka. Zdrželi jsme se však na Rokytové, proto k nim jen nahlédneme. Mladý pán — žid ■—■ s mladou paní. Za stolem malé světničky několik podařených, živě hovořících kopaničárů. Pijí pálené. Jsou veselí Za hodinu jistě budou v ráži. Pak by nám zazpívali:

Jak na zavolanou přichází sem stará známá — Kača Pagáčova. Bezpochyby ze zvědavosti. Vítá náš „pěkně", a my ji. Škoda, kdyby času bylo více, dali bychom si hádat. Nyní však už pospícháme, abychom dorazili к poledni na Hrozenkov. Kamenitá tudíž vede nás cesta zase na chodníček. Ke kříži, kde po svém způsobu zpívalo mi kdysiA81eté děcko kopa-ničárské:

A opět chodníčkem — kopaničáři mají samé chodníčky — od kříže pořád nyní s kopce až na St. Hrozenkov, středisko kopanie, odkudž po obědě — domů! Každý svou cestou.

*

Provedl jsem Vás nej zajímavějším krajem kopaničárským — Zítkovou — kde poznali jsme svérázriý kmen slovácký a vztahy jeho životní к přírodě, kde poznali jsme příčinu všeho toho přirozeného, čímž netají se kopaničár nikdy — přírodu samu — ä kde konečně poznali jsme též t. zv. p r v к у' životních náladovýdi projevů kopaničárských, jakož i některé);