str. 164
hotové písně příležitostné. Půjdeme tudíž dále po stopách těchto, kam nás povedou: snad přijdeme к cíli. Věřím, že nyní cítíte už s tím zvláštním, v horách zapadlým lidem slováckým ■— jakkoliv on nerozumí Vám — i předpokládám, že ještě neochabl zájem Váš o písně kopaničárské, s nimiž dosud jen povrchně jsme se seznámili. Nuže, věnujme jim nyní více pozornosti: sledujme je podrobněji, poznáme-li z nich kopaničáry!?
*
Ne každá, ale mnohá píseň lidová mně připadá jak perla z moře vy-lóvenár Ne jedna taktéž září leskem oslňujícím a hýří barvami, jimž ovšem nerozumí každý. Ale —podivujete se, když i velký český básník chce po-chybovati o vysoké ceně národních písní lidových a tudíž nerozumí — nebo nechce (?) rozuměti též. Jste hned jako by v rozpacích. A přece víme, že neobyčejně důležitá jest už sama pro sebe — lidová poesie v písních. A jak významná pro náležitý hudební i literární rozvoj umělý! Nechci tu kriti-sovati samozřejmou manýru básnické produkce skladatelské, ač jisto jest, že nejeden básník dělá — rýmy. Ale to jest právě nechutné, absurdní, nezáživné, co kazí náladu a otravuje ducha. Co živí nás —lačné —plody planými. Studovati tudíž a srovnává ti poesii lidovou s poesií umělou: jestpovin-ností literátů. Jim předně náleží popularisovati umění vlastní —■ vlastním uměním. A proto hlouběji vnikati i do života, jak na př. Uher to činil. Příliš vzdušná, etherická poesie jest jen rosou na vyprahlé lány. Proč jinak dýcháme v pryskyřicovém ovzduší borových hájů na venkově a jinak mezi stěnami velkoměsta? Tak je to i s básnickými plody lidovými. Aspoň je tedy pozorujme: odpovídaj í-li skutečně těm životním vztahům kopaničárovým — к přírodě. Třebas hned v písni, kterou jsme už slyšeli:
Ej, hory, hory, krepelice,
teskno mňa je převelice,
za jakovým, za takovým,
ej, za synečkom volakerým.
|
Není-liž opravdu vzácná tato čistokrevná poesie|— zdravá a silná!? Věru zvláštní, jak podivuhodně jednotný.jest nepřetržitý její proud tesknoty a touhy, patrný i z nápěvu samotného. Tak básní kopaničár . . V horách rozteskní se, a píseň je hotova. Všechno v ní proto dýše přirozeností a tudíž neobyčejnou působivostí. I ty rýmy: krepelice — převelice — takovým — volakerým, jichž kopaničáři nikdy nehledají. Důkazem toho už básnická jejich próza, skorém prosaická na př. v písni dvou kmotrů kopaničárských:
Pil som s kmotrom pohár vína,
tak sme si povedali:
mosel bych teho v dome němac,
abych preň neurobil.
Kmoter šelma a grobian,
tak si on mňa zašel,
prišol ženy vypoščávac
včera večer týdzeň.
J á ci svéj ženy něpoščám,
to já neurobím,
radšej ci poščám v zime voza.
alebo v léce sani.
|
Tři čtyřveršové sloky písně a jaké rýmy: vína, povedali, němac, neurobil — grobián, zašel, vypoščávac, týdzeň — něpoščám, neurobím, voza,
|
