Jak krásně kopaničár zpěv ,,kopaničárský" posuzuje! Jedna z písní t. zv. „ustálených" rytmů, o nichž se zmíním v části hudební. Z pravidla z těch nej krásnějších bývají též písně o „písních" a „zpěvu". A t. d., a t. d. Nebudu už 'čisti to, co přečisti a o čem uvažovati může každý sám. Ani nepřihlížeje už к ostatním textovým zajímavostem stylistickým — jež ponechávám odborníkům — chci nyní několika slovy dotknouti se hudební stránky písní kopaničárských. Abychom poznali, že ty charakteristické nápěvy s textem nejenom zároveň rostly, ale že s ním docela i srostly.

Jak z textové části písní kopaničárských patrno: j'e kopaničár od pradávných dob moderním básníkem. Vedle t. zv. „čistokrevné" poesie pěstuje i básnickou prosu, z níž ovšem vane času duch. Je to patrné „uvolnění", к němuž dospěli i básníci a skladatelé moderní, a po němž vlastně všechno lidstvo práhne. Což zřejmo jest i z nápěvů písní samotných, jež svědčí o tom, že kopaničár je zároveň moderním skladatelem. Moderním v tom smyslu, že i nej jednoduššími prostředky delikátně „poví" Vám to, co si myslí a cítí, a co jinak tají se a skrývá intimně v jeho duši. Tu jest náš horal vlastně mistrem, jenž stejně dovede působiti na massy, jako na odborníky, mistrem, jakého v sobě nadarmo nehledá třebas — Re-b i k o v. V jaké však výhodě jest prostý kopaničár z hor oproti každému skladateli salonnímu, jehož rozum diktuje vlastně srdci! Zpívat dovede leckdo — i skládat. Ale není všecko ani stříbro, co se leskne leskem stříbra. Zapadne-li někdy kopaničár —jako člověk — do víru života všedního, aspoň