str. 169
život ii vztahy к přírodě. Na tomto „přátelství" nápadně osvědčují se logické stopy; jako z poupěte ■— líbezný к vět, ż útlého děcka — půvabná, sličná dívka ...
Nápěvné.vlny kopaničárských písní vynořují se původně jako vlnky horských potůčků, stékajících se posléze v silný, lesní proud. Přesyceny jsou touže vůní ozónu, kterou vdechuje rád chorý na plíce, disponují týmiž sytými barvami, jimiž v létě příroda pestří se na kopanicích. Jen zazpívejme si píseň:
Okolo Hrozenka vodzenka ceče,
skázal mně šohajko, že mňa už něsce.
a keď mňa něsce, já na to nedbám,
smutku něpovedzem, lebo ho nemám.
Jaký bych, Bože mój, já smutek mala,
keď som ho já věrně nemilovala,
milovala som, ale jen špásom,
něvedzel šohajko, že falešná som.
Vylecel slavíček nad Javorníček,
pri.šol k nám pod okno švarný Janíček,
ej, prišol, prišol, ale něskoro,
chcel sa se mňú smlúvac, mně sa něscelo.
Ej, snad sa, Anička, snad na mňa hněváš
ej, keď mi dobrú noc ani nedáváš,
ani dobrú noc, ani slovečka,
snad sa na mňa hněváš, má frajérečka?
|
Co krásy zkoncentrováno v této nádherné písni! Jaký jest její nápěv? Hluboký, pravdivý. Má svůj kopaničárský výraz, přibarvený tóninou. Chtěl-li by někdo snad říci, že lydickou, nebyl by ještě v právu! Nebudeme se však s moudrým příti o lapalie. Sv. Ambrož jistě není původcem kopaničárské stupnice: g, a, h, cis, d, e, fis, g, tedy G-dur se zvýšeným IV. stupněm, ale aspoň nás tu interessuje. Třebas ne tím způsobem, jakým nás hudebně zajímají na př. naši bratří Slováci a Maďaři v Uhrách, ale právě tím, že pro náležitý hudební výraz nalezli i originální kopaničáři — aniž by byli hledali — vedle jiných různých výra? zových prostředků: tytéž tóniny, jichž používáno v g r e g o r i á n-
|
