skěm chorálu a vůbec v antických zpěvech starocírkev-ních.3) Našim kopaničárům však se obdivujeme, že zašli ještě dále. Z jejich nápěvů možno se vlastně přiučiti všemu, čeho neskýtá školská nauka hudební. Třeba je jen bedlivě studovati, jimi pilně se obírati. Abychom poznali, že jen v přirozenosti a zase jen v přirozenosti záleží ona podivuhodná síla výrazu, resp. krása jejich. Není této příznačné, zdravé vlastnosti všude, ve všech písních lidových, tím méně ovšem v písních umělých. Poněvadž nejsou všichni národové světa eminentně hudební. Měkké však sentimentality a zemdlelé askeze nemiluje člověk moderní. Proto potřebí к vážnému studiu hledá ti pramenů spolehlivých: nejen básníkům, ale i skladatelům. Mají-li se totiž udržeti nad hladinou kulturního víru života, aby konečně věřiti mohli —• sami sobě. Vzpomínám tu bezděčně Křižkovsk é'h o a znovu Smetany, jichž obou tak často a rádi se dovoláváme. Ale i slavná jména vynikajících literátů mi tu napadají. Nemohu se však ubrániti stinnému jakémus dojmu.

Naše velké representativní sbírky národních písní lidových dělala prý na prvním místě — láska. Škoda však, že ministerstvo samo chopüo se kulturní práce teprve ve století —dvacátém! Tím tedy už vysvětlujeme si jisté nedostatky v příčině authenticky správných nápěvů, tím řešíme či rozřešíme i kolíisi patrnou.

Zaznamenati ■— dle poslechu ■—• melodii lidovou, mnohdy ]e a není snadno. Třeba bylo už dávno vážiti si dobrých zpěváků. Ale stejně též vzdělání hudebního, jež sbíraní písní předpokládá. Vím to z vlastní zkušenosti: sami zkomolíme někdy nápěv, ne-li zpěvák lidový. A vícekráte — nerad jej opakuje i kopaničár. Zcela správně! Nápěvy svými vlastně též prozrazuje zpěvák lidový intimitu své duše, cožimyneradi činíme. Nač tedy se přetvařovat? Proč měl by býti jinakým kopaničár, než jakým je ve skutečnosti?! ■— Či není člověk jako my!? Nápěvy jeho nejsou tudíž jen tak — pro formu — nahozeny, nýbrž procítěny, hluboce procítěny. Jsou, jak již poznamenáno, eventualitami srdce a rozumu — rozumu a srdce. Jimi kopaničár prosí, žertuj e, stýskásiitouží, tážese iodpovídá, jimi vesele trucuje své ,,milé" i vážně se s ní loučí, odcházeje do světa, do vojny a t. d. Ruch a šum tento životní poznal a vystihl by nejlépe ovšem ten, kdo by s kopani áry život žil a život jejich prožíval. Takový p. Bustin na př., jemuž alkohol peníze nese na Zítkové, mohl by, kdyby mohl, vypravovati. Takové lidi však nezajímá poesie hor kopaničárskýčh, ani hudba. Starosti a zájmy jejich i zábavy zcela jiného jsou rázu. A my? Po té příležitosti, bohužel, netoužíme: kojiti žízeň svou z horských studánek k o p a-ničárského ráje. Jsme proto odkázáni — jen studovati lid a jeho kulturu; tudíž i písně. Sledujme je tedy dále, odpovídají-li též nápěvy jejich těm životním vztahům kopaničárovým к přírodě; na př.: