Z textu patrně vyrostl nápěv! Ale obojí jistě najednou spatřilo světlo světa. Je-li možný „teplejší" nápěv „prosby" milencovy, nevím. Že by však jí příliš dobře nerozuměla jeho „milá", o tom pochybovati sotva budeme. Dominantním souzvukem z D-dur velmi pěkně — zcela harmonicky vzato — vyznívá zde „prosba" v „otázku", t. j. „milý" prosí, ale zároveň se vlastně táže, což vysvítá i z textové stylisace:'',,Počúvaj, má milá, oč ťa budzem prosie ..." V téže prosebné, toužebné náladě dále však zůstává „milý", jemuž patrně nezáleží tak na „vínečku", jako právě na „milé" —

i končí svůj vtipný nápěv na slova: ....ej, dones mi vínečka, hdze já

budzem kosic," působivě'— na dominantě. •

Drobotina písňová — řekne se zkrátka —- ale co v ní kopaničárského rozumu! A takovému duchu písňovému říká se — prostota. Ano, jsou prosty písně lidové, ale zrovna touto, t. zv. prostotou vynikají v působivosti své nad mnohou z písní umělých, jež často rafinovaným způsobem zastírají to, co jim vlastně schází: invence rozumu a srd'ce, srdce a rozumu. Píseň „Počúvaj, mámila...", je mi typem takové lidové prostoty, zvláště nápadné též v písni:

Zde na př. i textová stylisace rozumová je zrovna — na dlani. Snad nemůže být jasnější, srozumitelnější, účinnější.

Na mne činí to dojem, jako když duchaplný mathematik čítá: 2 x 2= 4, 4x2 = 8, — 2 x3 = 6, 6x3 = 18 atd. A stylisace nápěvná? Nikterak nepokulhává za ní. I zde cítit, jak z textu rostl nápěv, ale s ním zároveň ! Proto není neodůvodněno parallelní a-moll v druhé části písně, na slova: „. . . povedz mi, má milá, už-li's mňa odvykla?" — „. . . ako by odpadlo s jablone jabúčko". Kdyby píseň tuto nazval kdokoliv prototypem prosté písně lidové — v tom smyslu ovšem, jak jsem se již zmínil ■— zajisté bychom neodporovali.' Prostá tedy, ale duchaplná píseň! Nač třeba tu však zvlášť ještě upozorniti: jest zase velezajímavý poměrkopa-ničárův к přírodě: „červená ružička", ku které „milý" pěkně přirovnává svou „milou" — vlastně „nejmilejší" ■— a „jabúčko", jehož pádu „s jablone" taktéž v přirovnání výtečně symbolicky používá lhostejná „milá":