str. 172
Já som ťa odvykla
cichúčko, ľahúčko,
ako by odpadlo
s jablone jabúčko.
|
Není to, prosím, tak, jak jsem již naznačil: 2x2 = 4, 4x2 = 8 a t. d.!? Jak tedy má a vlastně musí vypadat i nápěv písně? Ne jinak, než — jak vypadá. Síla jeho koření v přirozenosti, v přírodě samé; je tudíž tak působivý.
Některé nápěvy kopaničárovy strhují kouzlem jakési bravury, jakou v zápětí má jeho řízný humor a ostrovtip. Těmi však častuje nás jenom zřídka: když zapomene na svou starou bídu, když jasnější zasvitne mu paprsek v duši, a když tudíž nepociťuje nějak zvláštně, že smutný jest úděl jeho života... Ano, když se kopaničár rozveselí a gu-stiesně zanotí si třebas píseň „Ogarek a dyňa4), veliká rodzina . . .", nebo následující:
Mám, mám krepelenku,
ona pekne zpievá,
chojce žac, chojce žac,
už sa rozednievá.
Mám, mám koňa šimla,
ten ma dobre nosí,
po horách, po dolách,
po zeleném lesí.
Mám, mám krepelenku,
zlámala si nožku,
podaj mi, dzievečko,
bystrej vody trošku.
Mám, mám koňa šimla,
on mi něsce stá.vac,
a já viem, čo mu je,
nemám čo mu dávac.
|
Netřeba zvláštního tu výkladu — k nápěvu! Žertovný, docela přiléhavý к textu — zejména v posledních dvou slokách — jehož skotačivé motivy výhodně křižují se v C-dur a v G-dur. Snad možno jinak si myslet nápěvnou strukturu písně. Po případě, ale na tom nezáleží. I pátý stupeň z C je ,,g", a nemístná tónina antická. Zde však jedná se o výraz, charakter, jejž dal nápěvu kopaničár.
A nyní všimněme si, jak nápěvně na př. „stesk" kopaničárský vypadá! Když kopaničár třebas zasteskne si po dívce, kterou však nadarmo miluje, poněvadž je — chudobný. A když proto nezbývá srdci jeho, b o-lestně roztouženému, než uleviti mu písňovou zpovědí:
4) Zpěvy moravských kopaničárů (nákl. J. Otty, 1908), č. 145.
|
