píseň opěvující tento tanec pronikla ze záp. Evropy v oblast západoslovanskou a odtud na Ukrajinu, kdež se sloučila dílem s motivem o náhlé smrti nešťastného muže, dílem s motivem o smrti chudého burláka nebo kozáka. Ve stol. XVIII, a v době revoluční (kolem r. 1848) bylo skládání o komárovi od polo-učených skladatelů rozmanitě obměňováno.

Cena studie Frankovy spočívá jednak v tom, že analysoval texty malo-ruské a upozornil na jejich poměr ke skládáním západoslovanským a germánským, jednak, že otiskl zajímavé písně zapadlé v těžko přístupných rukopisných sbornících XVIII. věku. Třeba připomenouti, že právě této literatuře

— poloumělé lyrice XVII. a XVIII. stol. — nebylo dosud věnováno dosti pozornosti. A přece jest pro vědecké studium lidové poesie veUce důležitá a zejména polští folkloristé měli by si jí všímati více než dosud. Nesmíme zapominali, že vývoj polské Hteratury bral se zejména ve stol. XVI.—XVIII, zcela jinou cestou než u nás. Dvůr se šlechtou a literáty — většinou šlechtici

— podléhal silně vlivům románským, jež se šířily i,do ostatních vrstev, měníce se ovšem podle kulturní úrovně. Drobná šlechta, sběhlí studenti a magistři i tu byli prostředníky mezi intelligencí a lidem.

A tak ve stol. XVII. vzniká řada sborníků obsahujících písně taneční, „padwany" a erotickou často hrubě smyslnou lyriku. Byly u lidu velmi oblíbeny: při prohlídkách tiskáren zabavuj í a ničí je biskupští officiálové a kazatelé hřímají proti nim, zatracujíce je jako osidlo ďáblovo. Ale šířily se přece a v prachu šlechtických knihoven tlí jich nepochybně ještě hezká řada. Tuto lyriku bylo by třeba důkladně prostudovati a zjistiti, jak působila na poesii lidovou a naopak, pokud se v ní ozývají vlivy lidové.

Uvedu aspoň jeden příklad: T. Wierzbowski vydal 3 sborníky těchto písní (celkem 95 čísel) pod souborným titulem: Pieśni, tańce, padwany XVII. wieku. (Bibl. zapomnianych poetów i prozaików polskich XVI—XVIII w. Zeszyt XIX.)

Podrobný rozbor, к němuž by bylo třeba přibrati mnoho sbírek, nehodí se do této úvahy. Prozatím jen několik poznámek. Wierzbowski str. 52 (č. 19): Motiv známý z lidové poesie.4) Dcera mluví s milým, matka to slyší a ptá se dcery, koho tam má. Odpovídá, že rozmlouvá s peřinou. Píseň jest rozšířena nejen v Polsku, ale též v Čechách, na Moravě a na Slovensku a překvapuje zejména, že formálně se verse československé shodují s versí polského sborníku ze zač. XVII. stol. (Podle údajů Wierzbowského vznikl před r. 1617). Vizme na př. verše:

Rittersberk, Ces. nár. písně 1825, str, 27 (č. 72):