XXXIII. Хмельнищина (думи, nicH'i та Bipuii.) 1. Козаки i Хмельнпцький перед р. 1648.

Patří-li rnaloruské písně о komárovi do skupiny rozšířené po celé Evropě, jsou skládání o Chmelnyčkém svérázným výtvorem maloruským, básnickým ohlasem bouřlivých let v polovici XVII. věku. Žár tragické slávy obklopuje mohutnou postavu hetmanovu, která je ztělesněním poslední veliké revolty maloruského lidu proti Polákům a proto ode dávna vábila historiky. Franko sám zabýval se jí ve starší stati o skládáních z let 1648—9 (Хмельнищина 1648—49poKÍB в сучасних Bipmax.! Зап. наук. тов. Т. XXIII.-XXIV.), nyní pak vrátil se znovu k této době a v široce založené studiie) chce objasniti historický a literární význam básnických výtvorů, jež se pojí k osobě Chmelnyckého a jeho druhů. První část práce jest čistě dějepisná; Dr. Franko analysu] e historické zprávy o Chmelnyčkém před r. 1648, z nichž nej důležitější jest Ругська достоверна л'гтопись, dílo známé jen z výpisků kozáckeho úředníka Lu-komákého, vzniklých kolem r. 1770.

K tomu připojuje autor kritický rozbor zpráv jiných polských a kozáckych kronikářů, projevuje všude podivuhodnou znalost polské a rnaloruské literatury XVII. stol. Z málo známých básní polských epiků XVII. věku z oslavných kázání, nekrologů a denníků vybírá zajímavé zprávy, aby osvětlil rozmanité podrobnosti z oné významné epochy východoevropských dějin.

Referuji jen stručně o těchto detailních úvahách historických, které tvoří úvod k nej zajímavější části práce — k vlastnímu rozboru dum, písní a poloumělých skládání o Chmelnyčkém. — Práce Frankova jest zajímavá i methodicky, ukazuje totiž názorně jak důkladné průpravy vyžaduje úspěšné studium lidových písní maloruských. Obtíže jsou způsobeny neobyčejnou

— časovou i territoriální — různorodostí materiálu. Ve sbírkách maloruských najdeme písně z karpatské a uherskoruské oblasti vedle textů z rovin kijev-ských, písně vzniklé ve stol. XVI. vedle zápisů z padesátých let stol. XIX. A což na př. Ukrajina XVII. a XVIII. stol. — jaké to rozdíly ve společenském ústrojí! Místo volného, z části kommunisticky organisovaného vojenského bratrstva,7) které vyjednává se sultány, odmítá jejich poselství, uzavírá smlouvy, nalézáme v XVIII. stol. dav nevolníků robotujících na statcích panstva. Tyto útisky, k nimž druží se násilné rekrutýrky prováděné cizími úředníky, vhánějí hrdé povahy do lesů, kde organisují tlupy obávaných zbojníků (opryšků, hajdamaků). Zbojnictví jest posledním vzplanutím maloruského odporu a bohatě rozkvetlá poesie hajdamacka jest jeho ohlasem právě tak, jako dumy jsou ohlasem velikých bojů XVI. a XVII. věku. Vzpomeňme si dále na styky s Velikorusy na východě a severu, se Srby a Bulhary na jihu, se Slováky a Poláky na západě, vzpomeňme na vliv umělé poesie (světské i duchovní) a nabudeme představy o obtížích, jež třeba překonávati. Malo-ruská lidová poesie jest bludiště, v němž se dobře vyzná jen badatel, u něhož

*

Dr. Włodzimierz Bugiel: Studya i szkice literackie. Poznań. Tłoczma Dziennika Poznańskiego 1911, str, VI + 408.

Kniha zasluhuje naši pozornost, že vedle několika drobnějších literárních studií obsahuje obšírnou práci: Tło ludowe Balladyny. Studyum