folklorystyczne", zaujímající polovici knihy (str. 194—500). Spis. rozebral známou báseň Slováckého již r. 1893 v časopise „Wisła", nyní ji úplně přepracoval a doplnil, některé kapitoly docela nové přidal. Dr. Bugiel snesl a probral tu nepřebe?né takřka množství všech možných versí: ušly mu pouze -některé verse maloruské Жив. Стар. V. 460 z východní Haliče, Zdziarski Garść básni 5 č. 2, Малинка Сборннкъ 289 č. 21, Манжура 58, běloruské Weryho ■Podania białorus. 17 č. 3, Романовъ Сборн. 3, 262 č. 45, Добровольсгай I, 560, č. 26, a velkoruské Худяковъ IL, 75 č. 57, Садовниковъ 105, č. 21, Ончуковъ ii8 č. 44. Mnoho odchylných rysů od známých versí nepodávají celkem tyto spisovatelem nepoznané verse, leda poslední, která představuje látku ve formě silně úpadkové, základní motiv o kosti zpívající neb píšťalce urobené z-keře vyrostlého na hrobě zavražděného děvčete byl tu zapomenut, místo toho ozývá se odkudsi tajemný jeho hlas a pak se zjevuje samo. Ve východohaličské versi Ziv. Star. V, 460 hůl vytažená z hrobu sama zazpívala.

Dr. Bugiel začínaje píirozeně rozborem versí polských seskupuje je náležitě podle obsahu: a) sestra zabita sbírajíc jahody od žárlivé sestry; žárlivost podporována namnoze konkurencí v lásce, b) bratři mají chytiti kance ničícího otcovy sady, chytne, zabije ho nejmladší a má tedy nárok na dědictví, proto zabit, z verse Romanova 3, 264 č. 45 c jest tu rozšířena motivem odjinud převzatým: zlatou svini chytne ze tří bratří, kdo přenocuje na otcově hrobě. Další rozdíly neméně důležitější zakládají se v předmětu, který vyzradí vraha: jest jednak kost, jednak rostlina, květina, vzniklá z hrobu a. konečně nástroj hudební, urobený z této rostliny. "Po stanovení stáří a původu těchto versí jest to právě motiv nad jiné důležitý a na něm také zakládá dr. Bugiel svoje vývody. Snaží se přesně vymezovati, které vlastně pohádkové látky, po případě písně sem patří a vytýká učencům, kteří se dříve touto látkou zabývali, že přibírali prosaické i veršované tradice, které sem vlastně nenáležely. Tak podle jeho vývodů (str. 301) nepatří sem česká, moravská, slovenská a slezská píseň, jak hudec chtěl si z javoru udělati housle, ale strom krvácel a ozval se hlas z něho, že jest to dívka v javor od matky zakletá (Erben3 522, Sušil 143 č. 146 a j.); patří prý do skupiny látek vyrostlých z motivu úcty před rodiči a tajemného strachu před prokletím. Jest také podobná ballada chrvatská, Andrić, Ženské pjesme str. 93, 448 č. 62, tím .pozoruhodnější, že na jihu slovanském a vůbec u balkánských národů nebyla žádná verse naší látky nalezena. Ale podstatná část této báje jest společná s naší pohádkou, třebas by původ tajemného stromu byl jiný, takže nelze je minouti při rozboru jejím.

Základní její myšlenka se podle vývodů spis.-výchmylně klade do skupiny představ o metempsychosi t. j. o víře, že duše opouštějíc tělo přechází do jiných bytostí neb věcí, neboť v naší látce zůstává duše stále v těle samém, po případě v části zbylé po rozldadu těla, v kosti aneb rozmlouvá z rostiiny, vyrostlé na jeho hrobě, ale nikdy nepřechází do bytosti aneb věci vzdálené od těla, jest jakoby přikována ke smrtelným ostatkům. Tuto představu dr. Bugiel odlišuje od metempsychose. a uděluje jí nové jméno ,m e t a-b i o s e čili přemístění života" str.( 311). Vyčítá pak přehojný počet dokladů od divokých a polocivilisovaných národů, jak rozšířena byla a jest představa, že duše neopouští po smrti tělo, na potvrzení toho uvádí také pohřební obyčeje, jaké se namnoze podnes udržely také u evropských národů; nošení pokrmů, obětí na hrob ponechává však stranou, neboť těch by mohla užívati také duše vzdálená od těla. Sestavil také příklady o mluveny nebožtíků