str. 181
Dr. Alfred F o r k e: Die indischen Märchen und ihre Bedeutung für die vergleichende Märchenforschung. Berlin 1911, str. 77.
V nevelkém tomto spisku znovu, a možno říci také zbytečně, se probírá problem o souvislosti evropských pohádek s uidickými, zbytečně proto, že se nehájí více závislost našich pohádek na indických v tom rozsahu, jak to činil ještě Cosquin, nepochybuje se, že naše pohádky měly původ svůj ještě v jiných různých kulturních prostředích, že mohly vznikati a vznikaly na místech různých. Tese o polygene i pohádek se nyní všeobecně uznává. Neprávem však spis. připisuje při řešení otázky o příčinách podobnosti a souvislosti našich pohádek přílišnou váhu náhodě. A tu znamená, spisek tento spíše ústup vůči teoretickým výkladům Ed. Langa. Zřídka jen míní, že nelze zapuzovati myšlenku o vypůjčení jisté látky, jako na př. o „Doktora Vševědovi", ačkoliv prý ani tu není zcela vyloučena náhoda (str. 36). Kdyby byl různé její verse, zvláště ruské podrobněji sledoval, byl by nepochybně možnost náhody zde naprosto vyloučil. O teoretických vývodech tř. antropologické školy promluveno poněkud málo. Obšírněji se dotknul spisu finského učence Antti Aarne (str. 39), ale příliš skepticky vyslovil se o srovnávací „geograficko-historické" metodě, kterou ostatně řečený učenec nevy-nalezl aniž první užil. Považuje za upřílišněné naděje, že by touto metodou se dal rekonstruovati původní útvar pohádky, že by takto se vrhalo světlo na původní její vlast, na cesty jejího šíření, snad i na dobu jejího vzniku. Literární kritika pomůže prý nám velice málo, poznati starší a původnější útvary. Rozeznává tři skupiny shod mezi pohádkairii я) v jednotlivých idejích a rysech, z čehož sotva lze něco usuzovati, b) v celých episodách — co často ukazuje na vypůj čení, c) v celém ději vé všech hlavních myšlenkách od počátku až do konce, tu sotva možno pochybovati o souvislosti. Tyto vývody neposkytují vlastně nic nového, uznávaly se a uznávají se zajisté všeobecně za platné. Jde jenom o důsledné jich provádění. Spis. ilustruje to na některých příkladech. Tu zdá se jde až příliš daleko, připomíná podobnost německé pohádky o Rapunzel — s episodou Firdusiovy básně „Šahname" o schůzce Šala s Rudabe, a tu předpokládá souvislost mezi oběma jmény německé a perské krasavice. Jeho myšlenka, že hlavními sprostřeďkovateli pohádek-od jednoho národa к druhému bylo dvoujazyčné obyvatelstvo pohraniční, jest pouze jedna z okolností, kteréž způsobovaly přejímání. Daleko větší váhu mělo stejné kulturní a socialně-politické prostředí. Přenášely se pak někdy přímo z knih na dvorcích šlechtických do čeledí a odtud dále mezi lid, jak referent ukázal ve svém pojednání o kocouru v botách. Byla celá řada faktorů, které působily na přejímání pohádek. Závěrečné všeobecné myšlenky o pohádkách podává spis. podle Wundta. jpa.
*
Friedrich von der Leyen : Das Märchen. Ein Versuch von —. Leipzig 1911, str. 154.
Mnichovský profesor, známý již některými pracemi pohádkoslovnými, pokouší se v této knížce vylo žiti širším kruhům vývoj a výsledky dosavadních prací pobádkoslovných a naznačiti hlavní úkoly i důležitost těchto studií. V i. kap. podal stručný nárys jich vývoje ovšem hlavně v Německu, vyložil poměr literátů XVIII, a poč. XIX. stol. к pohádce až po br. Grimmy, jichž pohádky správně ocenil, snad poněkud shovívavě, pravě že jim nesmíme vytýkati „změny", kteréž provedli ve svých pohádkách (str. 20). On připouští, že správně do jisté míry činily se výtky přespřílišné vášni sbírati a sestavovati varianty, zvláště, že se spatřovaly podobnosti a shody, kde
|
|
