str. 184
rický náčrtek vývoje pohádek německých, ukazuje, jak se římské látky, roznášely potulnými mimy, jak se rozmáhaly pod vlivem rytířstva a dvorské poesie, jak se od 13. stol. uplatňoval vliv orientu, jak se různé historky šířily činností kazatelů, jak ještě v 17. a 18. stol. pronikaly do lidu pohádky z literatury, z 1001 noci, z francouzské literatury, z Perraultovy sbírky a j. Vůbec pak plným právem vytýká v. d. Leyen, jako vůdčí myšlenku, že všecky pohádky, které lid vypravuje, předpokládají jako pratvar pohádku umělou, že lid tu pak přetvořoval, přizpůsoboval, rozkládala znovu skládal. To jsou myšlenky, které možno aplikovati také na dějiny vývoje pohádek slovanských, zvláště našich českých. Takto jest nevelká knížka německého učence důležitá též pro nás a tím odůvodněn také poněkud delší rozsah našeho referátu. jpa.
*
Friedrich Ranke: Der Erlöser in der Wiege. Ein Beitrag zur deutschen Volkssagenforschung. München. 1911. Str. 78.
Knížka zajímavá a nabádavá hlavně metodologicky. Spis., známý přehledným spiskem o německých pověstech lidových (Die deutschen Volkssagen 1910 ve sbírce vydávané Fr. v. d. Leyen. Deutsches Sagenbuch IV) shledává hlavní příčinu nedostatečných výsledků studia lidových podání tohoto druhu v tom, že bylo vždycky v područí bájesloví, že východiskem vědeckého jich studia byl jich obsah pověrečný a tohoto přesnější určení bylo konečným cílem všeho vědeckého zájmu. Nedávno teprve poznalo-se, že se u celé řadj' lidových dnešních pověstí nejedná o problemy bájeslovné, než především literárně historické, že vyšetřování historie a vývoje pověsti má při nejmenším předcházeti jejímu výkladu.
V rozpravě své rozbírá Fr. Ra,nke motiv hojně se vyskytující vpověstech o nezdařilém pokuse o vysvobození zakleté bytosti: vysvobodí ji rek, který jako dítě bude vychován v kolébce z jistého stromu vyrostlého ze semene a j. p. Spis. zaznamenává různé výklady tohoto motivu, mezi nimi tak Lud. Laistnera výklad české báje zpracované od Erbena ve „Vrbě" a od B. Němcové ve „Viktorce", vlastně jejího zakončení v Erbenově básni: Vrba radí pánovi, aby z ní dal udělati kolébku svému dítěti: tím že bude matka dítě chovati; on zasadil též proutí u vody, a když z něho si hoch dorostlý udělal píšfallcy, mluvila s ním jeho matka. Laistner učinil český- motiv podkladem pro svůj výldad připomenutého motivu, a Ranke správně poznamenal, že není jasná souvislost českého motivu s motivem o osvoboditeli v kolébce.
K. Weinhold vyslovil myšlenku, že tento motiv souvisí s legendou o dřevu kříže, a Fr. Ranke tuto myšlenku ve svém spisku dokazuje. Dokazuje, že motiv jest nenáležitý v ústech zakleté bytosti, když byl první pokus o její vysvobození zmařen, neboť znala-li předem, že pouze tímto prostředkem bude vysvobozena ze svých muk, proč vyzvala mladíka, aby ji jinakým způsobem zbavil muk a vysvobodil. Do těchto pověstí byla zanesena odjinud, a sice z pověstí, rozšířených v Alpách, ve kterých duše tímto motivem jásavě pozdravovala své' brzké vysvobození, a které nevědí o podobných nezdařilých pokusech. Spis. našel řadu legend XIII.—XIV. stol. i pozdějších dob, vypravujících o duši v očistci radující se, že se narodil chlapec, který ve své první mši ji vysvobodí z muk. S tím motivem splynul pak motiv vyplavovaný v středověkém „Descensus Christi ad Inferos", spojeném s apokryfním Nikodémovým evangeliem: Lencius a Carinus přišedše do předpeklí, slyší duše proroků i Adama jásati, že proroctví spojené se stromem (dřevem kříže) o jich vysvobození se splňuje. Takovým způsobem vznikla naše legenda v mníšskych aneb kněžských kruzích.
|
|
