str. 186
pomáhal tchánovi proti nepříteli, přenechává švakrům kořist za uši jim uťaté, jehož ránu mladá paní ovázala a dle toho poznala v muži svém pravého vítěze (str. 82). Tyto hrdinské pověsti jsou ovšem výsledkem vyšší, vyspělejší kultury, vypěstěny od pěveckých družin panujících rodů a obme-zeny na vyšší kruhy společenské. Obecný lid nezná takových reků, než jeho poesii tvoří zvířecí báj. Ta jest nejvíce rozšířena u afrických kmenů. Jí věnována jest druhá část tohoto spisu (str. 177—302). Jak známo přejala úlohu representanta lstivosti našich bajek, lišky, v tradicích afrických národů jiná zvířata, na mnoze zajíc, po případě králík, tak v Senegambii (str. 177. a d.) též v Sudanu (str. 195). Zajíc pak navádí a Idame šakala, jak v našich liška vlka. Když králík strčil kravskou hlavu tak do bažin, že vyhlížely oči a rohy, dal pak krávu zapadlou do bažin vytáhnouti od lidí (str. 181) aneb (str. 198) od šakala, nalézáme lest tu velmi hojnou v našich pohádkách o mistrném zloději. Pes uteče před šakalem, skoří clo dveří domovních, tu chytne ho. šakal za patu, a pes vzkřikne ,,nech dřevo mého otce" (str. 187), stejně potom králík před psem str. 208, pod. 287 —zcela stejně spasí se liška v našich pohádkách, srv. Kaarle Krohn Bär (Wolf) und Fuchs 62, 122, pod. v indické versi Steel-Temple Wide-awake Stories 245 oklamal šakal krokodíla. — Skladiště sušeného masa otvírá se a zavírá se na určité slovo (str. 202) jako v povídce o Ali-Babovi a dvanácti loupežnících; v sudanské povídce přenesen motiv do bájky zvířecí o králíku a šakalovi. — Čteme také zajímavou a patrně pokaženou obměnu pohádky o ,.ubrousku prostři se, kyje z torby" (str. 262): pavouk se svou rodinou neměl co jisti, dostal od ještěrky přihlazený střípek, potom paličku, které zastupují ubrousek-stoleček; dodávající jídlo na jisté oslovení, a konečně bič, který všechny zbil, že nezpracovali roli a proto sami zavinili hlad. Daleká většina těch zvířecích zkazek namnoze velice složitých «
nemá ovšem s našmri nic společného, ani nějakých poněkud jen podobných motivů a proto můžeme je pominouti mlčením.
Třetí část knihy obsahuje některé pohádky s některými úvodními' poznámkami o tělesných a duševních zvláštnostech, fysiognomiích různých těchto nárůdků. Druhá část povídky 1. (str. 314 sl.) vypravuje s malými obměnami látku ,,Unibo?" ■— prodán kůň dělající zlato, matka rekova zabita a oživena, rek do kravské kůže zašit, přinesl si z onoho světa nesmírné bohatství. Č. 3. str. 331 jest velice zachovalá verse povídky původně patrně orientální: tři bratři potkali člověka, kterému byla ukradena samice velbloudí, a řekli mu, že byla na levé oko slepá, na zádech měla ránu a byla těhotná, srv. Chauvin Bibliog'". arab. VII. 159 .— Č. 9. str. 380 připomíná též v evropských literaturách a tradicích rozšířenou povídku, jak žena své dotěrné ctitele oklamala, určila jim hodinu, postrašila je příchodem manželovým a zavřela do truhel. Chauvin Bibliogr. arab. VI., str. n, č. 185—187; zde kurva učinila tak, aby se pomstila, že její bratr byl odsouzen к tělesnému trestu.
Jsou jiné ještě povídky, které nemají nic společného s našimi povídkami, ale jsou důležité a zajímavé pro charakteristiku lidu, který je vypravuje. Č. 2 (str. 323 sh.) jest příkladem vzácné věrnosti bratrské, které dává výmluvné svědectví o nemalé mravní výši prostých těchto kmenů: bratři vydali se na cestu, starší hladem seslábl až na smrt, mladší odešel do křoví, tam tajně usekl maso se svého lýtka a jím zachránil život umírajícíha bratra! O vzácných rekovných vlastnostech svědčí dále ještě č. 6 str. 357: rek svolí, ze král může ho usmrtiti, uvidí-li ho žárlivého na vlastní ženu, přistihne-Ii ho při lži. dokáže-li mu zbabělost. jpa.
|
|