str. 191
přednášky, sdělení, výklad předloh a předmětů zapůjčených z museí, návštěva sbírek. Od oné doby vzrostl počet německých spolků pro lidovědu na 20, a více než 20 takových spolků, museí a podobných ústavů jest od r. 1904 sdruženo ve svaz, který dosud vydával „Mitteilungen" a chystá se к úkolům větším, zejména ke sbírání textů a nápěvů lidových písní od 18. století po Německu — ale citelně trpí tísní finanční. Roediger vhodně ukázal, jak úsilím spolku byla horlivost sběratelská svedena na cesty účelné, jak poznávány v nižších společenských vrstvách, v lidu, také hodnoty duševní, jež dávají vznik neb aspoň výklad hodnotám vyšším; lidověda však není jen naukou o vulgu, nýbrž naukou o všem národě, jejž víže к sobě společný rod a jazyk, a veškeren uárod a zejména všecka jeho intelligence má si jí všímati. Ovšem, vědecká lidověda nemůže býti než srovnávací; a toto srovnávání nezná mezí časových ani místních. Berlínský spolek vydával od počátku svůj „Zeitschrift" péčí Weinholdovou a Bolteovou, a tento orgán kdysi jediný zůstal podnes předním časopisem toho druhu a chloubou spolku-. Ten dosud sdružuje pravé apoštoly lidovědy, muže, které v měňavém, neklidném prostředí světorněsta Berlína vábí nauka ta povšechná, krajinně a kmenově neobrnezená. Ztělesněním vznešených těch snah je dnešního dne předseda spolku Roediger, dědic Weinholdův a pokračovatel Müllenhoffův, muž neúnavný- a při tom skromný, jenž dcbře je zpraven i o lidovědě české. J. Janko.
@-------------
Krajová výstava Horní Falce, uspořádaná r. 1910 v Reznu, měla opravdu bohaté a zajímavé oddělení lidopisné. Pořadatel a hlavní sběratel archivář H. Schöppl vydal podrobného, hojně a pěkně illustrovaného průvodce lidopisného oddělení výstavního, jenž zachovává obraz materiálu, bohatě na výstavu sneseného. Dle průvodce toho bylo lidopisné oddělení v celku uspořádáno věcně a obsahovalo sbírku domácího a hospodářského nářadí, kolekci výrobků selského umění s motivy náboženskými, sbírku dětských hraček, sbírku kovaných náhrobních křížů, obsáhlé oddělení krojové, sbírku různvch světidel а б úplných interiérů, z nichž 4 byly selské: stará hornofalcká selská kuchyně a selské světnice z okolí Neumarktu, Rezna a Oberviechtachu. Kroje alespoň z části byly instalovány na figurínách. z.
@-------------
V museu pro umění a průmysl v Ha m bur k n koná se toho času výstava starých výšivek nejrůznější provenience. Hlavní zřetel věnován jest starýrm pracím dolnosaského uměleckého průmyslu (Niedersächsisches Kunstgewerbe) včetně Šlesvíku, Holštýnska, Vierlanden, Altes Land, hlavně ale textilií marši a geest.
Syté barvy a drahocennost materiálu orientu, báječná fantasie jeho ornamentu — Indie, Persie, Turecko, Marokko, hlavně ale Rhodos jsou dobře zastoupeny — zlatem a stříbrem přesycené výšivky a krajky Španělska a Italie, práce Ruska, Finska, Švédska, Francie, jihoslovanských a podunajských zemí, Moravy a j., jsou vlastně splenditním rámem к výstavě krajů při ústícím Labi a v oblasti Severního moře: Jelikož se sneslo ze svérázných norských tkanin a výšivek, co nejlepšího se dalo, mezi jiným také veliká sbírka starých vzorníků, zdá se nepředpojatému interessentu, že vlastně celá tato výstava je založena na principu sampleru, t. j. vzorníku.
Ze stop, které zanechal indoperský ornament cestou orientem, jihoslo-vanskými zeměmi až k nám do Slovácka a snad i do Čech, možno jenom bádáním a pilným studiem urvati přípustnost domněnky, co je t. zv. lidové neb co je naivním tápáním po ideálu něčeho cizího, nevšedního. Háravější fantasie orientu a podunajských zemí nepotřebovala vzorníku, kterého se Seveřan, zde ponejvíc Angličan, Dán, Švéd, Holštýnec, houževnatě v 17., 18. až do počátku 19. století držel.
Mluví-li ;se u nás, při zmínce o českoslovanském uměleckém průmyslu o tradici, možno se zájmem se pohroužiti do motivů vzorníků, které lze autenticky sledovati někdy i dál než do času holštýnské renaissance.1)
Barok a rokoko nevnikly tak do ozdob krajů zemí při dolním toku Labe a v Holštýnsku jako jinde v Německu a u nás v Čechách.
Až na malé výjimky, kde krásný, trojbarevný náprsní šáteček, doma tkaný, ustoupil taffetu, laškovnou kytičkou stuhami Ludvíka XV. vyšitému,
1) Alespoň co mi blíže známo z dithrnaršských památek Meldorfského musea. Meldorf byl v středověku až po jeho dobytí Dány 1559 hlavním městem obou Ditlrmarší.
|
|
