str. 192
kde typický čepec místo na malém stávku tkanou bortu musil zaměniti lyonskou pentlí, nalezneme až do polovice 19. století na ozdobných elementech tamějších krojů přísný konservatismus, který se úplně kryje s charakterem obyvatelů wilsterské, winserské a jiných marši. Na holštýnských a hamburských vzornících nalézáme mimo emblémy, vztahující se na rybolov, plavbu a j., též zajímavé převádění vzorů z jedné techniky do druhé, byť i jedna к druhé ve zřejmém odporu stála. Je to na př. rosetta, převzatá z ozdoby stříbrných knoflíků a spon kovové techniky filligránní. Rosetta tato bývá na vzornících provedena křížkovým stehem a přenášena odtud ponejvíce na postranní části tmavomodrých a černých zástěr ženských krojů. Že právě vyšívání udrželo se v mezích křížkového stehu, přičísti dlužno kvetoucímu domácímu průmyslu tkalcovskému 17. a 18. století a principu počítání nití.2)
Zajímavo je, že takovéto převádění ozdob z jedné techniky do druhé, byť by se i dálo v odporu к rozumu а к pravidlům umění, je i u jiných národů důležitým momentem t. zv. lidové práce. Vůle zdobiti svůj kroj stůj co stůj, přivedla ponejvíc zdravé a přirozené formy částí krojů, textilních výplní a výkrojů v úpadek. Vzpomeňme si jen na omezený výkroj dna čepce, na výplň rohu šatky, na pásek a j. a na ornament do něho vkomponovaný!
Lze si toho povšimnouti ku př. při zcela povrchním studiu forem a vzorů výplní čepců neb holubinek českých. Co nařklo vypouklé vyšívání penízky a dracounem, zprofanisovala uzlíčková technika a tak zvané „picqué" v holu-binkách. Některé naše řiolubinky, koketující s barokem jak barevnou ozdobou pentle v týle, tak i rocaillovými motivy na výplni dna i postranních částí, také dle nizozemského způsobu vzorem i provedením tak mnohé krajky, omezují svou ozdobu na počátku až do polovice 19. stol. na malé kvítky ,,a la reine", a chudnou ve vzorcích tištěných a tkaných látek francouzského empiru, ač opravdu jich hezká forma a hlavně krajková ozdoba tím netrpí, ba naopak roz-tomilostí vyniká. Takovýchto pět čepečků3) nalezneme na výstavě v museu hamburském vedle dvou starých dithmaršských čepic, jedné mužské a druhé ženské.
Mužská vysoká, ve špičku vybíhající, krajkou zdobená čepice, dle všeho dánská čepice dle vzoru Christiana IV. ukazuje nám poněkud odlišnou techniku , .picqué" našich holubinek. Její krásný vzor harmonuje s touderuskou starou krajkou. I čepec ženský, který se dle všeho nenosil naškrobený jako naše vá-penníky — neb jeho forma vykazuje měkkou linii v týle, zbytek to asi z polovice 16. století pocházející ženské ,,kagel"4) — liší se zajisté také dobou od českých čepečků až na jeden, černým hedvábím stehovaný, který se mi zdál dle několika známek pocházeti z Pojizeří. České čepečky arci vykazují minu-ciésní provedení.
Návštěvníku výstavy, který zná majetek českých museí, je arci co litovati, že právě z Moravy a z uherského Slovenska je poměrně málo co se týče technik a bohatosti kombinací jasných barev na hamburské výstavě zastoupeno.
Pak by zajisté exposice módou vždy vítězící Francie, která je zastoupena několika rokokovými kabáty a vestami a hedvábnými vyšíváním zdobených pruhů napoleonského slohu, zdála se ještě ubožejší. Neb dvě malé šatky moravské (jedna žlutým hedvábím vyšitá a šušelovou, paličkovanou krajkou ukončená, druhá pestře bavlnou vyšita a hustou nitěnou čipkou zdobena) a několik přesně neoznačených pruhů ze zemí podunajských, na lsterých se v ornamentu střídají nepoměrně malá zvířata s většími stilisovanými květy, černým a červeným hedvábím vyšitými a širokou páskovou krajkou zdobenými, samy dovedou vzbuditi zájem Seveřana pro větší snůšky našim znalcům tak intimních prací. B. Koutníková.
2) Dodnes pracují se v jižních Dithmarších oboustranné gobeliny s geometrickými a rostlinnými motivy, arci figurální komposice kvetla ponejvíc za renaissance.
3) Jsou co „böhmische Kinderhauben — holubinky —" označeny.
4) „Kagel" byl druh jakési kápě soukenné, která byla po jedné straně zdobena v místech, kde se vinula ku šíji, devatenácti stříbrnými filligránními knoflíky.
