str. 198
@BASv
a) Kamarád, kamarád,
veru tě vidzím rád,
kamarádku radši,
že ща čierné oči.
b) Hanička, Hanička,
zbledajú ci líčka,
,,Čo by nězbledaly,
lůbjá šohajíčka".
@
a) A já ťa, šohajko,
velice ráda mám,
ešče si dalako,
dvéře ci otvárám.
b) Zeleuaj sa, bučku,
z cicha, po lahúčku,
ked sa rozeleňáš,
pójdzem, na travičku.
|
Zcela tudíž krátké písně — písničky! Jež v létě ozvěnou často se rozléhají po kopanicích. Zdánlivě i malicherný jsou a příliš (?) prosty, než — přece velmi významný. Iz nich nejlépe bylo by lze souditi na potenci tvůrčí síly kopaničárovy, kdyby ovšem aspoň z větší části nápěvně byly к disposici. Mimo to: písně tyto příčinou jsou oněch mnohých pcdobných, jimž vlastně život vdechly. Dokazují to nejrůznější, stereotypní zpodoby rytmické: nejenom častých útvarů „triolových" na „čtvrtinovou"
písních lidových, přece všakizdejestjejichpole. Někdy tento způsob notační znamenitě osvědčuje se v praxi i koná služby neocenitelné. Pro písně „taneční" jest ovšem stvořen. Celkem však výhodná jest formace tato rytmická i pro písně jiného než tanečního rázu; na př.: „
Široko, dalako,
vtáčátko lecelo,
čo to včera večer
podia mňa sedzelo.
Podia mňa, podia mňa,
podia bočka mého,
podia bočka mého,
líčka červeného.
|
Z dalších kopaničárských rytmů nej důležitější jest ten, j en ž cha-rakterisuje i mnohé rázovité tance slovácké, a jemuž hlavně čardáš za originalitu svou děkuje. Je to příliš dobře známá, už zmíněná sčasovka, kterou nazval bych vymožeností, jaké vlastně jen nám —■ Slovanům — dopřáno požívati. Slovácký tudíž rytmus, jenž výrazů slováckého dodává písním, a z něhož i neomylně souditi lze na slovácký a slovenský, event. slovanský původ. Můžeme býti právem hrdi, že nás po něm, t. j. po rytmu i cizinci poznávají — daleko, třebas za mořem ... A kdyby jiných nebylo tu známek svéráznosti, jistě stačila by
|