hudebním, ba —■ co více: vědomě zapíral by člověk — svůj původ vlastní.

Nápěv slovácký, jímž píseň tak příjemně hřeje, rytmem příznačným teprve ujasněnosti nabývá. Mře — venku — láskou „milý" a k tomu ještě ,,. . . s hory velký vietor veje . . ."; tím více tudíž pálí jej srdce, tím více hoří — touhou. I prosí: ,,otvor že mi, moja milá, dvéře", zdůrazňuje snažnou prosbu svou ■— rytmicky. Což nebylo by všude na místě! Skladatel lidový patrně umí používa ti prostředků skladebných a jimi též zacházeti. Kdyby všecky písně slovácké či slovenské — bez výjimky ■— vyznačovaly se svým, národně originálním rytmem, ani nebyly by tak zajímavý. Jejich „jednota" nápěvná změnila by se v jakousi monotonii, bezbarvou — nikoliv však bezkrevnou — manii, kteráž unavuje tak mnoho lidí, nezvyklých na př. hudbě „cikánské". Kopaničárovi však cizí není žádný způsob sčasovací: protopísnějehopoutají, i osvědčuje se na nich latinské: „Variatio delectat". Je v nich tudíž všude hloubka, smysl života, kterýž za různých poměrů a okolností i hudebně různě se utvařuje. Rytmem — jako nápěvem — též prosí kopaničár, žertuje, stýská si, táže se i odpovídá a t. d.

Podivno však, že písní prohloubeněj šího způsobu sčasova-cího — nalézáme po skrovnu na kopanicích. Jsou to bezmála „bílé vrány", jež jsou ovšem tím vzácnější. Škoda však, že připadají nám, jako byse ani nebyly z rodily — doma. Je sice o kopaničárech známo, že nosívají ze světa písně domů — jako ,Mtané" — ale — proto neradi bychom některým z nich upírali práva domovského. Píseň „Okolo Hrozenka . . kterou v pojednání o „nápěvné "části jsme už poznali, je na př. též jedna z těch „bílých vran", jež se sice řádně nelegitimovaly, kterou však přece počítáme ke kopaničárským písním původním. Zrovna jako píseň:

Čím liší se píseň tato od mnohých jiných kopaničárských? Právě jenom svým duchaplnějším sčasováním, jež zrodilo ony vzácne