str. 202
písně břeclavské. Jinak jest to typická píseň kopaničárské, což patrno z každého taktu.
Sčasovky a jejich vlny nápěvné jsou tudíž nej důležitější součástky písní vůbec. Z nich žije vlastně všecko ostatní, bez nich není — písně.
*
Zvláště obdivuhodná jest písňová skladebná technika kopaničárova. Písně předcházející jsou už markantními doklady, jak mistrně ovládá kopaničár rytmus i melodii. Nálada, z duše vyvolaná, dělá u něho — všecko. Je hloubavý, jemnocitný. Nezbývá-li nic jiného, poníženě třebas topit se Vám bude v záplavě citů, jež proudem pak vylévá ze dna srdce svého. Píseň „Milá, dobrý dzeň . . .", kterou loučí se kopaničár se svou „vyvolenou", jest proto tak hluboce dojímavá. Jako by úmyslně zarýval se skladatel lidový až do rozsahu „decimy" při slovech: ,,. . . už já preč idzem . . .", což jistě není jen tak — bezvýznamné. Na podobné zajímavosti poukázal jsem už ve své sbírce; v písních je tudíž prakticky oceňujeme. Na př. též v následující:
A pred nami zahrádečka, trním plecená,
na něj rosce rozmarýnek, bielé vršky má,
haj, haj, rozmarýn, a já o něm dobre vím,
bdo mňa něsce milovaci, já mu vypovím.
Miloval mňa švarný šohaj, herskú dzievčinu,
zanechal mňa, milý Bože, skrdze príčinu,
haj, haj, keď něsceš, hladaj si ju, hdze ju vieš,
prídze inší, stokrát milší, banovac budzeš.
|
Jiskřivý nápěv jen srší z písně! Zde temperamentní kopaničárka vystihla náladu: ,,. . . hdo mňa něsce milovaci, já mu Vypovím". Nápěv proto docela jiný jest —předcházejícího. Skorém „český" —řekli bychom, a přece slovácký — kopaničárský. Mám za to, že i laik postřehnou ti musí bystrou „čtvrtinovou" akcentaci rázných slov: ,,. . . haj, haj . . .". Výtečná tudíž písňová technika skladebná. I na vrub tóniny spadá její účin.
Tóniny vůbec mají v písních moravských resp. kopaničárských svůj velkjj význam. Už od pradávna nepostačuje kopaničárovi naše obyčejné dur a moll, aby věrně na obrázku zpodobiti mohl: světlo a stín. A proto není divu, že hlouběji zabředl v oblast tóninovou a že obohatil paletu svou barvami všemožnými, t. j. i všemožnými tóninami. Patrný tu rovněž důmysl a důvtip, j ímž kopaničár rád překvapuje. Zvýšený IV. stupeň z G-dur právem trpké dcdává přichuti nápěvům některým, jiné tóniny ovšem zas jinak je barví; na př.:
|
