Jaký máme dojem? Různý ovšem — dle různého individuálního pojímání — celkem však jistě podobný, ne-li týž, jako měl duchaplný skladatel, jenž tu rozmarným způsobem bystří náš rozum. Čím snad nejvíce píseň tato imponuje, jsou právě tóniny, jimiž i bavit dovede kopaničár. Zcela stručný, plastický nápěv, zřetelně však ozývá se z něho dvojí tónina. Není nesnadno umístiti stupnice: d, e, f, g, a h, c i s, d — d, e, f, g, a, h e s, c, d — kam patří -— je však pozoruhodno, jak brillantně jimi zde stylisován je protiklad negace: ,,. . . nemám galánky . . .", „. .. nemám galána . . .". Analogický nápadně je příklad písně:

I zde zcela zřetelně vyznívá dvojí tónina — F-dur a C-dur •— opětně při „podvojných" myšlenkách. Zase tedy táž duchapřítcmná skladebná pohotovost, technika, kteráž eminentně charakterisuje kopaničáry. Jsme tu však vlastně užumodulace — kopaničárské, smím-li užít toho jmén(a. A to u event. nejrůznějších způsobů, jak n e j r ů z-nější jsou tóniny samy. Z modulace nápěvu plyne i v písních kopaničárských modulace harmonická, na posledním místě z obou teprve modulace tóninová. Do příznačné „septimové" tóniny moduluje se zálibou i kopaničár; na př. v písni: