str. 205
Jsem vlastně hotov s tím, co měl jsem na srdci a co chtěl jsem dodatkem ke své sbírce povědět o lidových písních kopaničárských.6) Myslím, že z hrubá dostatečně načrtl jsem příčiny, jež samy zase jenom příčinou jsou charakteristického svérázu kopani-čárského. A že podrobněji pominul jsem tu t. zv. ,.prózy", kteráž začíná, bohužel, hnízdit už i mezi kopaničáry, jakkoliv tito přece jen žijí dosud v tradicích starých zvyků a řádů, netknuti kulturou, není bez příčiny. Jednalo se hlavně o estetickou stránku
@--------------------
6) Jak bylo lze pozorovati, nápadně zdůrazňoval jsem to, o čem nikdo nepochybuje: prostotu písňovou a přirozenost. Z jakého důvodu? Proč? Poněvadž písně kopaničárské původem svým jsou ze zvláštního kraje, v němž zvláštní žije lid, jehož vztahy к přírodě, t. j. к přirozenosti a prostotě nazvati dlužno též zvláštními. O tom třeba se ovšem přesvědčiti. Mimo to: že v kruzích uměleckých celkem a to neprávem podceňovány bývají písně lidové právě pro tyto své, obecně známé vlastnosti, v nichž i koření hluboký jejich účin. Byl tedy zbytečný popis účinu písní? Je hříchem podceňovati kulturu lidovou ve jménu kultury umělé; jen na př. píseň:
Nytranská kasáreň je od Dunaja,
od spodku do vrchu je malovaná;
pon nú je chonnýček, slzami uljátý, kade má mój milý maširovaty?
Keby já, Bože mój, mohla za ným it,
jeho srdelienko smutne potěšit;
jako kerý vtáčik želie za svým perím,
jak by já nemala za svojím milým
|
Pokračování к této druhé sloce:
|
