p í s n í к о p a n ič ä ř s к ýc íi. Nuže — jaké jest i tu přání moje konečné? Aby muzeální bohatství písňové nebylo jen pro přednášky a mrtvé sbírky, nýbrž i pro život praktický, t. j. aby pí s 'e ň lidová pookřála aspoň v ovzduší koncertní síně, když už vysýchají, a jisto jest, že docela vyschnou její prameny. Aby tudíž takoví kulturní lidé, jako František Ba r t o š, nemuseli v budoucnosti pronášeti traplivých stesků nad nepochopením a neporozumením pro tradici lidovou — v.kruzích rozhodujících ... Škola — nezničí-li, jistě nevzkřísí zdegenerované, dohasínající kultury lidové.

@---------------

Spíše obráceně můžeme si to dovolit: ,,podceňovati" na př. ne jednu píseň umělou, ovšem — nikoliv ,,ve jménu", nýbrž jen v přirovnání s písní lidovou. Máme k tomu s dostatek důvodů, pro něž se obdivujeme lidu a jeho umění. ,,Proč jen nezpívá ta Destinnová písní lidových? Jak by se nám zavděčila! Proč pořád jen Toscu a zase jenom Toscu," slyšel jsem kdesi oprávněný stesk. Co znamená? Naivní lásku к písni lidové? Třebas, jak chcete. Ale i pak dlužno náležitě roz-lišovati písně lidové, t. j. cenu jejich. I když je všecky milujeme! Písně, jež tu v příkladech jsem, uvedl, nejsou arcif veskrz cenné — v tomtéž slova smyslu. Ale jsou charakteristické vždy něčím, a proto i tu nejslabší mám. rád. Jinak, kritickým nějalrým „hlubším" pohledem pozorovati písně kopaničárské? Cizí vliv písní z doby novější, svědčící, bohužel, jen o naprostém úpadku a neodvratné záhubě umění lidového, jest, myslím, všeobecný i známý. Důležitější jest však příčina vlivu toho — což nesmí se zaměňovati — živel cizí; písně cizí samy, na něž jsem tu л ve. _s_b írce své už poukázal. A vliv tónin církevních? Není ho v písních kopaničárských. Kdo zná původ kopanie ■a kopaničárů (viz na př. Wolného Kirchliche Topographie von Mähren, str. 316), nenapadne mu — vzhledem k dějináru umění církevního — o tom pochybovati.