,' Především poznamenáváme, že týž názor sdílí také slovenský lid, čemu nasvědčuje prostičká a patrně otřelá povídka,11) jak se nebožka dcera zjevila večer matce, která právě v chlévě dojila, celá mokrá od pláče matčina.

Německý lid vypravoval si tuto legendu dosti hojně do novějších dob. Z novějších zápisů jejích známe bavorskou versi:12) Matka neutěšně oplakávala svého synáčka. Zjevoval se jí v noci na místech, kde si hrává val, plakal, když matka plakala, ráno pak mizel. Jedné nöci přišel v bílém rubášku, sedl si k nohoum matčiným na postel a prosil ji, aby přestala pla-kati, neboť jinak nemůže spáti ve své rakvi a jeho rubášek neuschne cd jejích slz. Matka ulekla se a více neplakala. Druhou noc přišel se svíčkou V ruce a řekl jí, že jeho košilka brzy vyschne a že má nyní klid. Mnohem prostší je verse dolnosaská:13) Dítě prosilo stejně svou matku a řeklo jí, že jediné jest místečko na jeho rubáši, které jest ještě suché; zmokne li též toto, nebude míti více pokoje v hrobě. Zcela otřelý jest novější záznam ze Slezska14) a jiný z Švýcarska.15)

Řidší jest legenda, ve které oplakávané dítě musí slzy matčiny sbírati. do džbánku a tím džbánkem obtíženo chodí poslední v řadě nebožtíků. Taková legenda byla zaznamenána v Orlagau.16) Jinaká jest verse šlesvicko-holštýnská17): Děvčátko chodilo stále za svou matkou, matka viděla, jak děcko stále se ohýbajíc, sbíralo její slzy do ručičky a pak je zulíbalo, poznala takto, jak ruší klid svého dítěte v hrobě, poklekla, pomodlila se a více neplakala.

O tomto pověrečném názoru, který sahá do nej dávnějších dob lidstva, psal již W. Wackernagel r. 1835 v rozpravě18) věnované proslulé balladě Biirgerově ,,Lenore", jejímž podkladem právě jest týž názor. Nemůžeme zde sledovati všeobecně rozšířenou ideji, že nebožtík jest znepokojován, vyrušován, mořen nezměrným smutkem pozůstalých, než nám hlavně jde o motiv, že nebožtík se zjevuje v promočeném rubáši aneb se džbánkem plným slz, a takto přiměje pozůstalou osobu, že zanechá pláč. Tento motiv jest dosti věrně zachován v písni z Kravařska:19) nebožtík muž vzkazuje své osiřelé ženě po jejím milenci, aby mu přinesla suchou košili, neb první byla promočena jejími slzami. Vdova přišla, sestoupila do hrobu a hrob se nad ní zavřel. Zcela podobná píseň byla později ještě zapsána v rakouském Slezsku.20) S těmi souvisí dvě moravské písně sbírky Sušilo vy :21) v první byla košile mokrá od pláče dítek a naříkání ženina, v druhé čechel již „shnilý, od sirot uplakaný". V jiných versích této písně „Rubáš" není tohoto motivu, není takto odůvodněno, proč má paní přinésti nebožtíkovi nový rubáš, místo toho v textu Sušilově22) uváděna zcela jiná příčina, a podobně v písni Erbenově.23)