*

Ю. Д. Талько-Грынцевичъ: Опытъ физической характеристики древнихъ восточныхъ славянъ. Палеоэтнологической очеркъ. Сборникъ по СлавяновЪдЪнш III. С. Петербургъ 1909. — 136 str. s barevnou mapou.

Slavistika, která během XIX. století docílila tak značných úspěchů na poli dějepisném, lidovědném a jazykozpytném, nevyužitkovala — jak autor úvodem v této cenné práci vytýká •— dosud dostatečně archeologických nálezů (v tom ohledu značí teprve Niederlovy „Slovanské starožitnosti" náležitý krok kupředu) a zvláště nikoliv antropologického materiálu v starých hrobech a mohylách uloženého. A přec může především tento sloužiti k ustanovení fysické povahy starých Slovanů, zvláště vzhledem k typům sousedních cizích národů, jelikož zprávy starých spisovatelů a chroniš tů nepodávají nám v tom ohledu jasného obrazu. Máme již ovšem četné práce věnované antropologii starých Slovanů, ale — ačkoliv jsou četné mezery —- chyběl nám dosud zvláště přehled toho, co dosud nalezeno a na jisto postaveno bylo. Talko-Hryncewicz, vynikající a zkušený antropolog polský a profesor antropologie na universitě krakovské, který sám vydatně se súčastnil antropologického zkoumání jak nyní žijících Slovanů, tak kostrových zbytků ze starých hrobů slovanských i neslovanských a který z vlastní zkušenosti při svém dlouholetém pobytu v Rusku a v Sibiři seznal dokonale somatické poměry cizích, se Slovany sousedících kmenů a národů, vzal si sám v této práci za úkol sestaviti tento přehled pro východní Slovanstvo. Doplnil tím — jak praví — práci Ivanovského, který nám podal takový obraz pro dobu nynější. Nemusím zvláště vykla da ti, jak cenná a záslužná jest publikace T a 1-k o-H r y n c e w i c z e. Materiál k ní poskytovala vedle hojných výzkumů autorových šetření čelných badatelů, hlavně ruských a polských, která autor uvádí v připojeném literárním výkazu. Sám pak vyličuje po historickém a etnografickém přehledu antropologické poměry jednotlivých starých kmenů slovanských, jakož i těch cizích, které se Slovany přicházely do styků, zvláště pokud se týče vzrůstu tělesného, obvodu a oblouků lebečních, tvaru a výšky lebky, tvaru čela, týlu, obličeje, očnič a nosu. Četné tabulky číslicové slouží těmto vývodům za doklad. Po tom zjišťuje autor po způsobu I v a novského příbuzenské vztahy mezi jednotlivými kmeny tím, že stanoví, v kolika znacích se shodují. Tak přichází k výsledku, že východoslovanské kmeny měly patrně již v pravěku málo všem společných znaků fysických, naopak že již tehdy vykazoval každý z nich stopy ple-menního pomísení, tak že jest těžko souditi na jednotný typ slovanský. Některé skupiny vystupují svými vlastnostmi, určitěji, tak 1. Severjané a Poljané, 2. Drevljané a Krivici a 3. smíšený typ Novgorodců a Moskvanů (v XVI.—XVIII, století), shodujících se s nynějšími Velkorusy. — Dále soudí Talko-Hryncewicz, že na typ východních Slovanů měli