str. 270
a pí. M. Procházkovou) obsáhlý a podrobný dotazník o 700 otázkach. Po léta byl také ve výboru a místopředsedou Národopisné Společnosti Českoslovanské. a zakládajícím členem Národopisného Musea Českoslovanského v Praze. Čestná mu budiž pamět.
V Miloši Jiránkovi, akad. malíři a spisovateli, jenž zemřel v mladém věku, v 36 letech svého života, ztratila rada Společnosti NMČ. jednoho z mladších svýrch členů, leč spolupracovníka ochotného a účinného. Miloš Jiránek zasedal v musejní radě teprve od r. 1009. Ale zájem jeho o Národopisné Museum Českoslovanské je o hodně starší. Byl dán živým smyslem zesnulého pro život lidový a především pro lidové umění, jehož krásné doklady naleznete v Jiránkové knize ,, Doj my a potulky" i v někteiých jeho obrazech. V Národopisném Museu uložil mimo řadu studií fotografických i některé své skizzy detvanské a náčrtky lidové keramiky. Při krátkém životě zesnulého musí Museum jen litovati, že nenabylo dříve příležitosti těšiti se ze spolupráce a pomoci Jiránkovy. I jemu bud vděčná paměť! Z.
@--------------------
VZs. d.Ver.f. Vkde XXI, 3 otištěna je přednáška Ed. Halma „Poznání současného života lidového úkolem lidovědy". Dle něho je třeba starati se, aby duševní život mass — nám dosud téměř zcela neznámý — nebyl pro veřejný život budoucnosti více zhola neznámým činitelem, s nímž dosud musíme při politických i hospodářských projektech počítati jako s náhodou, a jímž všechna plánovitá veřejná činnost je krajně stěžována a stává se problematickou. Je třeba požadovat! od úředníků veřejné správy, aby znali lici, s nímž se stýkají. Potom bude vyvarováno jistě mnohým správním přehmatům a pochybením. Massy nedají se spoutati policejními předpisy, ani neřídí se důvody tak zvaného rozumu. Je poutají jenom mrav a obyčeje ... Je výsledkem naprosto falešného pojetí a chybou současného individualismu ponechávati massárn, aby v jednotlivých případech vždy teprve se rozhodovaly, co mají činiti a čeho pominouti. Mnohem jednodušší je po příkladu předků chrániti massy, aby se nemusily samy rozhodo-vati ve všech těch tisících událostí, jež doléhají na každého jednotlivce massy; způsobiti, aby spíše zase rozhodoval zděděný mrav a obyčeje. A úkolem lidovědy dle E. Halma je mrav a obyčeje lidové, které dosud trvají, chrániti — (dosud byly rušeny nejen moderním rozvojem hospodářským a společenským, nýbrž i zasahováním právním) —; spolu má stopovati zákony duševního života lidového, odhadovat! jeho podmínky a další rozvoj. Hahn klade tedy lidovědě i velký úkol sociálně politický. Z.
@-------------------
Nové časopisy lido vědné. V Helsingforse vycházejí mimo publikace čistě vědecké, které namnoze se tisknou některým světovým jazykem, také speciální časopisy, věnované vlastivědě a lidovědě, sbírání materiálu a buzení zájmu v širších vrstvách, pro kterýmžto účel působí ve finských městečkách zvláštní kroužky. Od r. 1909 vycházejí ve finském jazyku časopis „Kotisentu", ve švédském jazyce „Hembygden"; hledajíce spolupracovníky, sběratele v širších kruzích vedou si ovšem populárně. Jsou to pak časopisy dosti obsáhlé, vycházejíce v měsíčních lhůtách, dosahují ročně do 400 stran, jak se dočítáme v Этногр. Обозрън-í kn. 86—87, str. 202.
@---------------------
Ze soudobých pověr: V Rybářích u Karlových Varů nabízel J. Eisenholt, hrobník z Vehedic, ke koupi lidské sádlo jako lék na otevřené rány. Až do svého prozrazení úřadům měl Eisenholt — dle zpráv novinových — na lidské sádlo dobrý' odbyt. Z.
@--------------------
Jihočeské Listy (1911, č. 112) zaznamenávají: 25. září stalo se v jihočeské vesničce, ležící v kraji Žižkově, že místní kněz dovedl do kostela matku s dítětem, nemocným žloutenkou, aby se tam podívalo do kalicha, neboť to dle pověry pomáhá od žloutenky. Z.
@-----------------------
V Sudíkově u Boskovic dala si selka, které krávy nedojily, čarovati od potulné komediantky. Komediantka nařídila selce, aby donesla v černém hrnci vodu, vejce a 20 korun. Peníze vhodila do vody, nasypala do vody nějaký prášek, vytáhla růženec, a počala se se selkou nad hrncem modlit a zažehnávat. As po půl hodině nařídila selce, aby položila vejce na zem a šátkem s hlavy je přikryla a na šátek aby si stoupla. Selka poslechla. Ale vejce se nerozšláplo: po odkrytí šátku ležela místo něho malá umrlčí hlava. Na to potulná žena žádala dalších
|
|
