píseň „Co sedláci, co děláte" byla v 1. vyd. (č. 286) mezi lyrickými, ve třetím jest ve skupině rozpravných (498 č. 44).

Význam epických písní sbírky Erbenovy vysvitne nejlépe, srovnáme-li je se sbírkou Čelakovského, oběma sbírkami Sušilovými (1835 a 1840) a s Kollárovými Zpievankami. Ze 39 epických písní prvního vydání jsou: čís. 2, 3, 6, 9, 132, 137, 153, 154, 163, 172, 177, 346, 348, varianty českých textů Čelakovského; к číslům: 5, 7, 8, 39, 156, 157, 158, 164, 360 а к fragmentu ve svaz. III. str. 225 uvedl Erben varianty z moravských sbírek Sušílových; pro českou poesii lidovou byly tedy novum; к číslům 151, 159, 161, 168, 347 a к fragmentu ve svaz. III. str. 220 mohl uvésti — z našich sbírek — jen varianty slovenské ze sbírky Kollárovy; písně č. 4 (Zaklené děvčátko), 152 (Nocleh Panny Marie), 155 (Rubáš), 160 (Dorna vražednice), 161 (Nalezená sestra), 167 (Zkrvavený milý), 171 (Ne-pozor), 358 (Otrávená milá), 516 (Truchlivý konec lásky; píseň kramarska) a fragment „Panna a pekelní páni" sv. III. str, 219 nebyly do doby Erbenovy v celé oblasti československé vůbec zapsány,

Z tohoto přehledu jest patrno, ze Erben zvýšil počet písní epických zapsaných v Čechách o 26 textů; to byl skvělý výsledek a chápeme rozruch, jejž vyvolal.

Uvedl jsem již nahoře, že kritikové prvního vydání zmiňovali se pochvalně o poznámkách připojených к četným písním 14). Podávám zde několik ukázek, neboť pro poznání tehdejších názorů Erbenových jsou zajímavé. Týkají se dílem mythologie, dílem zvykosloví. V duchu mythologické školy Creutzerovy, jež v lidových tradicích spatřovala starobylé symboly pradávných mythů, hledá Erben v písních své sbírky trosky pohanského mythu slovanského. Tak na př. к písni č. 4 podává obšírný výklad o jablku v mythologii slovanské, že bylo symbolem Lady neb Miliny, bohyně lásky a také bohyně života a úrody, Živa, zobrazovala se s jablkem v ruce.

Najde-li v písní (č. 6. O milém, jenž se zabil pádem s koně) verše „Zahynul z bílé růže květ", upozorňuje, že Slované představovali sobě Ladu s myrtovou korunou na hlavě, držící v ústech poupě růžové,

К veršům:

podává obšírný výklad a uváděje báje o Afrodite a Adonovi, poznamenává, že „pověst národní, nepodrobená útiskům, jenž bohy pohanské, zvyky a dílem i písně národní zahladily, svobodně, co lehký větřík z věků ne j vzdálenějších k nám zavívá, měníc toliko dle okolností času a místa barvu povrchní, jakož i ona bájka o slzičkách".

Píseň č. 8 („Pásla husy nade dvorem") připomíná mu modlu Radegastovu se lví hlavou, „na kteréž seděla hus" a ve známé písni:

shledává „památku unášení děvčat".