R. 1831 spatřil prý tento tanec ve vesnici Třesovicích v kraji hradeckém. Říkali mu „Třasák" a podle zpráv, jichž se Erbenovi dostalo, tančil se jen v oné vesnici a několika osadách okolních. K tomu připojil Erben popis tance a otiskl melodii. —

Od r. 1845 byla tedy sbírka Erbenova v rukou čtenářů a bohatý, pečlivě sestavený materiál vybízel ke zpracování. Avšak na vědeckou literaturu působila sbírka nepatrně.18) Sabina sice již r, 1841 poznamenal v Květech 19), že by bylô zajímavo řešiti otázku, „kterak asi působily národní písně a pověsti na pěknou literaturu českoslovan-skou", ale ani on ani jiný z hrstky tehdejších literárních pracovníků nepokusil se o podobnou studii. Jedině Nebeský otiskl v Čas. Čes. Musea r. 1848 studii o balladě „Osiřelo dítě", která již r. 1841 upoutala jeho pozornost svým starobylým rázem. 20)

Nejpodrobněji zabýval se svou sbírkou Erben sám. Povzbuzen úspěchem prvního vydání pracoval usilovně dále a tak již r. 1852 předložil veřejnosti první svazek druhého vydání. 21)

Všichni dosavadní životopisci Erbenovi líčili vývoj sbírky Erbenovy takto: 1. vydání v letech 1842—45, druhé hojně doplněné r. 1864, třetí r. 1886-—8. Zapomněli však na vlastní druhé vydání z let 1852—53. Poněvadž mimo stručnou zmínku Zíbrtovu (Bibliograf, přehled str. 37) nebylo o tomto vydání dosud pojednáno, podávám zde stručný rozbor. Místo úvodních poznámek v 1. vyd. předeslal Erben prvnímu svazku novou předmluvu. S radostí přiznává, že sbírka, vydaná před deseti lety, vyplnila své'určení. Zpěv český prý okřál a „písně národní ozývaly se brzy potom v zemi celé, netoliko na poli a ve vsi ve své prostotě, ale i v městech v domech nejpřed-nějších". Ti pak, kteří Čechům „spůsobnost к dobré písní národní bylí upírali, umlkli dokonce".

R. 1848, kdy prý píseň národní zmizela téměř ze života veřejného, meškala v Praze — právě v oné neklidné době — německá spisovatelka Ida von Düringsfeld, která počala s láskou studovati naše písně, překládala je pilně do němčiny a chystala se upraviti výbor z českých písní. Zmíniv se pak o její anthologii Böhmische Rosen, vydané r. 1851 a obsahující 132 písně, poznamenává к novému vydání své sbírky jen to, „že v něm mnohé písně doplněny, mnohé znamenitě opraveny, varianty pak všecky tam položeny jsou, kamž náležely. Poznamenání, к písním některým prvního vydání připojená, tuto sme z dobrých příčin pominulí".

0 těchto „dobrých příčinách" se Erben určitěji nevyslovil, ale nemůže býti, tuším, pochybnosti o tom, co chtěl říci. V sedmi letech, jež uplynula od dokončení prvního vydání, rozšířil a prohloubil Erben své národopisné a bájeslovné vědomosti a ony poznámky ho