Třeba ovšem míti na mysli, že Erben i tu jednal v duchu vědeckých zásad své doby. Prese všechny výklady o důležitosti lidové poesie pro národopis, mythologii atd. převládalo tehdy při oceňování lidové písně stále ještě měřítko aesthetické.2e) Stále se udržoval názor o ideální dokonalostí prvotní poesie a od vydavatele se žádalo, aby očistil své texty od příměsků pokaženého vkusu pozdějších dob a přiblížil se tak dokonalému znění původnímu. Nejlépe jeví se tento názor v úsudcích o známé sbírce Rittersbergově z r. 1825, jež podávala lidové písně se všemi vulgarismy jazykovými a s poněkud drsnějšími projevy selského humoru. Čelakovský, Kamarýt a prof. Müller ji zavrhli 27) a pozdější doba opakovala jejich výtky. Šafařík v uvedeném bibliografickém přehledu slovanských sbírek písní (ČČM. 1838) poznamenal, že „sbírka tato pro nedostatek výboru a nesprávnost méně se cení"28) (str. 557), v Slovanském Národopise (2. vyd. 1842 str. 96) jí pak vůbec neuvádí. Proto tedy Erben — jeho úsudek o sbírce Rittersbergově známe — vybíral tak pečlivě své texty, proto snažil se přiblížiti je i po stránce jazykové správnému znění spisovnému. Později ovšem sám poznal nesprávnost tohoto nemístného purismu a v třetím vydání (r, 1864) vrátil se — jak jsem uvedl —■ ve mnohých případech zase к původnějšímu znění prvního vydání.

Druhým svazkem (r. 1856) — třetí svazek nevyšel — ukončil Erben nové vydání své sbírky a počal připravovati nové. V oné době zabýval se pilně mythologií a uložil výsledky svého badání v obsáhlé studii „O dvojici a o trojici v bájesloví slovanském". ČČM. 1857 str. 268 n.

Mimo to studoval tehdy lidová říkadla, která hodlal pojmoutí do nového vydání své sbírky a věnoval tomuto odvětví lidových tradic pěkné pojednání „Česká zaříkadla v nemocech" (ČČM. 1860 str. 50 п.), v němž otiskl zajímavý materiál ze staré literatury a připojil některá zaříkadla, jež sám zapsal,

Z vlastních doplněných zásob a z příspěvků přátel J, Roštla-píla, T. Nováka, A. Vysokého a j, uspořádal Erben v letech 1862—64 nové definitivní vydání své sbírky, К lyrice a epice připojil — jak jíž titul „Prostonárodní české písně a říkadla" ukazuje — dětská říkadla, hádanky, písně obřadní, dětské hry, výroční pořekadla, zaří-kávání nemocí a písně pohřební, vypsané ze starých východočeských zpěvníků, úhrnem (bez variantů) daleko přes 500 čísel. Kdežto v prvním vydání byl nucen omeziti se většinou jen na texty z Berounska, Bydžovska a Hradecka, měl nyní po ruce hojný výběr z celých Čech, zejména pak těžil z bohatství českého jihu, .

Tak na př, к podrobnému popisu svatebních obřadů jihočeských připojil množství písní z Domažlická a pod.

Celkem obsahuje sbírka (bez variantů) přes 2200 textů a podává tedy, jak Erben v předmluvě (str, IX.) podotkl, „čtvernásob rozmnožené vydání".