Bylo by ještě třeba analysovatí podrobně theoretické názory Erbenovy o lidové písni, o poměru textu к nápěvu atd,, jak je podávají předmluvy к textům a nápěvům. To by ovšem byla látka k nové samostatné studii, kterou nyní nemohu podniknouti. Na štěstí mohu zde odkázati na klassickou knihu „O české světské písni lidové", v níž Otakar Hostinský podal (1. c, str, 10, n,) pronikavý rozbor theorií Erbenových a uznávaje v podstatě jejich správnost, obhájil je proti výtkám Bartošovým.

Jen pro úplnost zmiňuji se ještě o útocích prof, M- Hattaly, jenž v pověstném „díle" „Brus jazyka českého" (zejména str, 208. n.) šmahem zavrhl všechny názory Erbenovy. 32)

Neurvalý ton, plný vášnivých osobních invektiv, rabulistická me-thoda, jež podkládá Erbenovi tvrzení, jichž neužil, a pak mu je vytýká jako těžké chyby, slovem celá nízká úroveň spisu vymykají se kritice. Je to těžkopádný, surový pamflet, nikoliv vědecká diskusse. Rabies philologorum číší z celého díla, jež chtělo zničiti vědecký význam Erbenův. Napadený byl ovšem tehdy již mrtev, ale jeho dílo obhájilo se samo. „Horum hominum commenta delet dies", psal Miklosich v podobném případě Gebauerovi — a stalo se tak. Brus zapadl, dílo Erbenovo žije.

Tvůrce jeho jest klassíkem českého národopisu a zůstává typickým repraesentantem oné podivuhodné generace učenců, kteří byli zároveň umělci. Miloval hluboce píseň našeho lidu, ale nepatřil к zástupu nekritických nadšenců; také u něho, jako u Hostinského, „veliká láska byla dcerou velikého poznání". Jeho vzácný kritický takt, vytříbený historickým studiem, chránil ho před fantastickými výstřednostmi romantických mythologů i před planým horováním platonických obdivovatelů „národního genia".

Jemu šlo o soustavné vědecké poznání naší lidové písně, o všestranné, srovnávací studium lidové poesie slovanské. Svými sbírkami položil к němu základy trvalé.

А. А. Ивановск1й: Населете земного шара. ИзвЪспя Императ. Общества Любит. Естествознажя, Антропол. и Этнограф. Томъ CXXI. Труды Антроп. Отд-Ьла Т. XXVII. Москва 1911. 508 str.

Jíž r. 1904 vydal tento vynikající ruský antropolog v témže věstníku obšírnou a pro další studium četných, k obrovské říši ruské přivtělených národů nepostradatelnou práci (Объ антрополог. состава населешя Россш. Изв. Т. CV. Труды антроп. отд. Т. XXII. 1904), ve které učinil pokus na základě bohaté literatury a četných vlastních výzkumů pomocí exaktní metody antropologické podatí klasifikaci obyvatelstva říše ruské. Jeho postup zakládá se krátce v tom, že vyšetřuje, v kolika znacích a v jakém stupni jednotlivé národy se sho-