dují. Antropologické znaky, které slouží takto к srovnání, jsou: 1. pigmentace (barva vlasu a očí), 2. vzrůst těla, 3. index šířky к délce hlavy, 4. index výšky hlavy, 5. index obličejový, 6. index nosní, 7. délka trupu, 8. obvod hrudníku, 9. délka ramena, 10. délka nohy. Objemné dílo, kterým nyní antropologickou literaturu obdařil, jest vlastně vypracování onoho programu rozšířeného na obyvatelstvo veškeré zeměkoule. Důkladná práce nezakládá se pouze na světové literatuře antropologické, nýbrž také na velké řadě-rukopisných příspěvků a jiných pomůcek, které nejvíce vynikající antropologové váženému kolegovi ruskému dali к disposici. Není zde možno pouštětí se do jednotlivostí, třeba se obmeziti na naznačení hlavních výsledků: První kapitola podává přehled a kritiku dosavadních pokusů klasifikačních od nej starších dob až na naše dny. V dalších 10 kapitolách probírají se jednotlivé antropologické znaky, které jsou podkladem klasifikace autorovy. Objemné, detailní tabulky podávají přehled o rozšíření jednotlivých znaků v různých zemědílech a u různých národů a kmenů; jsou zároveň dokladem pro konkluse, ke kterým autor dochází. — Svou, výše již naznačenou metodou dělí pak Ivanovskij veškeré lidstvo na 41 antropologických skupin, z nichž připadá 1 na Austrálií, 2 na Okeanii, 14 na Asií, 1 na Severní Ameriku, 6 na Jižní Ameriku, 7 na Afriku a 10 na Evropu. — Tyto skupiny jsou následující: 1. australská, 2. melanesská, 3. polynésská, 4, malajská, 5. jihočínská, 6. japonská, 7. aínská, 8. jakutská, 9. mongolská, 10, ost-jácká, 11, středoasijská, 12, indská, 13. balto-lotyšská, 14. kurdo-per-sko-aderbejdžanská, 15. arménská, 16. gruzínska, 17. osetínská, 18. eskymácká, 19. arovako-karaíbská, 20. botokudská, 21. karaja-boro-roská, 22. matakská, 23. tobaská, 24. šorotská, 25. banyambo-banyan-kole-batutsi-masajská, 26. Vahehe-bari-dualo-kavirondská, 27. batva-banyavatajta-vakisi-bajansi-bateki-mandyngská, 28. bambuti-baämská, 29, basokská, 30. bahiru-batorb-dahomejská, 31, hottentotská, — 32. hercegovinská, 33. cikánská, 34. slovanská, 35. lopařská, 36. německá, 37. hebrejská, 38. čeremíská, 39. čuvašská, 40. lotyšská, 41. mor-dovská.

Před jinými metodami, které dosud sloužily к roztřídění lidstva, má metoda bánovského tu značnou přednost, že se nezakládá pouze na jednom, dvou neb třech znacích, nýbrž že přihlíží zároveň к desíti znakům.

Z podaného přehledu možno pak seznati vědeckou spolehlivost metody. Omyly, jak se vyskytují při pouhém celkovém odhadu příbuznosti jednotlivých kmenů, jsou zde vyloučeny; pouze na základě přesně zjištěných znaků vyhraničí se seskupení určitých národů a isolované postavení jednotlivých, třeba početně menších kmenů (na př. Aíno, Eskymo). — Ivanovskij poukazuje ovšem na konci s ve nadmíru pilné práce na četné mezery v materiálu, jichž následkem zůstaly mnohé krajiny a kmeny nepovšimnuty. Zvláště pak vytýká sám obmezený počet studovaných znaků, kdežto by stejná pozornost mčla býti věnována četným jiným znakům, na př. barvě pleti, tvaru vlasu, vlasatosti těla, tvarům jednotlivých částí obličeje atd.; nebof čím více znaků se použije při klasifikaci, tím správněji tato vypadne. Mimo to bude — jak autor poznamenává — třeba přihlížeti к výsledkům oste-ologíckým, vyšetření mozků atd. Další úkol bude vyhledávat příčiny