str. 14
různosti ras a jich vzniku. Neboť bánovského klasifikace směřuje pouze k tomu, aby zjištěny byly poměry jednotlivých národů a kmenů к sobě v ohledu morfologickém, nikoliv genetickém a nevšímá sí prozatím toho, co bylo původní a co získáno bylo přimíšením, křížením a dalším vývojem. Toť Ivanovskij sám uznává. Snad bude dle mého mínění, pokud se metody týče, také třeba nepočítati se všemi znaky jako s veličinami rovnocennými. To vše jest ovšem s postupem Ivanovského slučitelno, ale — pro tu dobu nedosažitelno. Prozatím musíme dílo Ivanovského přijmouti jakožto výsledek pilné a mnohoslibné práce dnešní materiál vyčerpávající a nynějším požadavkům vědy plně vyhovující.
Abecední seznam literatury, spořádaný dle zemědílů a jednotlivých kmenů a národů, jest pro svou bohatost dobrou pomůckou pro další etnologícká studia, kdežto abecední seznam kmenů a seznam autorů umožňuje rychlé orientování v bohatém díle samém i na šírém poli nauky o plemenech. Prof. J. Matiegka.
*
Materyały anłropologiczno-archeologiczne i etnograficzne, wydawane staraniem Komisyi antropologicznej Akademii Umiejętności w Krakowie. Tom. XI. (Z 35 tablicami, ilustracyjnemi i 75 rycinami v tekście.) Kraków 1910. (8-ka; str. XIII., 75, 121, 323.)
Jediná — bohužel — publikace, která dnes hájí podle svých sil čest této haluze polské vědy. Lvovský „Lud" nemůže totiž odborník brati v úvahu, neboť poslední ročníky jeho přinesly v minimálních dávkách věci, patřící ve vlastní okruh lidovědy. Připouštím, že tento stav — věru žalostný — nepotrvá dále, nyní, když redakční sbor „Ludu" získal pracovníka tak znamenitého, jakým jest prof. Stan. Ciszewski, když můžeme mimo to očekávati plodnou prácí jednak od nove založeného krakovského sdružení „Towarzystwo etnograficzne" а jednak též od katedry, kterou zaujímá muž tak zasloužilý jako prof. J. Talko-Hryncewicz.
Ve svazku, o němž referuji, vrátilo se vydavatelstvo к dřívějšímu způsobu — rozdělilo totiž díl antropologicko-archaelogický na dva oddíly. Počtem prací nejbohatší jest díl archeologický, obsahující 6 studií. I v něm jest patrný obrat к lepšímu. Kdežto totiž v dřívějších letech tištěny v něm věci. týkající se převahou krajin rusko-litevských, nyní tato anomalie mizí. Ze šesti rozprav toliko dvě nedotýkají se přímo území polského. Přáli bychom si, abychom se v nej-bližší budoucnosti nesetkali s prací, která by se zabývala cizím územím. Však naše pole leží dosti ladem, tak že není nutno vyhledávat! cizího území a vykonávatí práci za jiné,1)
Díl první zahajuje důkladný „Popis žárového pohřebiště z doby bronzové v Lipiu" (okres Kepiňský v Poznansku. Str. 3—23.) jejž podala pí. Zofia Szemtekówna. Tím cennější jest tento příspěvek, poněvadž pod panstvím pruským téměř není vědeckého ruchu polského — zejména v tomto odvětví vědy. Bohatství sebraného mate-
1) Toto stanovisko p. ref. pokládá red. za příliš úzkoprsé, naopak vděčně vzpomíná, kolik nových a vzácných poznatku přinesla tato publikace krakovské akademie vědě svými hojnými a důkladnými zprávami o všech krajích a národech, kteří kdysi byli součástí polského státu.
