ríálu vysvitne nejlépe z údajů číselných; podotýkáme jen, že počet hrobů w Lipiu rozkopaných dosahuje čísla 81. Srovnávajíc pohřebiště lipské s jinými v krajích sousedních, dochází pí. autorka к názoru, že připomíná velmi pohřebiště slezská střední a nej mladší doby bronzové, zejména 1. založením pohřebiště na písčitém poli, na němž hroby jsou nesouměrně umístěny; 2. rázem hrobu, v němž popelnice jest obklopena nádobami menšími a pokryta dlažbou kamennou; 3. rázem i tvarem popelnic s nej větší části baňatých, lepených bez kruhu hrnčířského s přimíšením hrubého křemenitého písku; 4. ozdobami na nich v podobě čárek a vtlačených ornamentů; 5. chřestidly, jež měla patrně význam obřadový; 6. spirálovitými svitky drátu, které třeba po-važovati za prsteny. Co se rozdílů týče, třeba vytknouti dva: 1. úplný nedostatek všech předmětů, které neslouží к ozdobě (břitev, nožů, mlatů atd.); 2. rozdílný ráz jehel, které mají konec ze zakrouceného plechu, přecházejícího dále v drát. Na doplnění této práce podána stručná zpráva o výkopech z Gwoždžce pod Słupia, z Knužnice Trzciň-ské, z Jurkova (okr. Kosciaňský), z Wysocka (okr. ostrowský). K tomu jsou připojeny obrazy v textu a 12 tabulek s 91 reprodukcemi.

„Ślady siedziby człowieka przedhistoricznego z okresu paleolitu na górze Bronisławy koło kopcu Kościuszki pod Krakowem" popsali dr. W. Kuźniar po stránce geologícko-paleontologické a prof. dr, W. Demetrykíewícz po stránce archeologické. Nehledě na malé množství nalezeného materiálu, výkopy tyto mají spíše význam principiální než čistě věcný. Zejména pro prastaré dějiny místa, na kterém povstal historický Krakov, a jeho nejbližšího okolí mají výkopy na hoře Broni-slavině ten zvláštní význam, že jsou to dosud nej starší dosvědčené stopy pobytu člověka v nejbližším okolí Krakova.

„Materyały archeologiczne z Galicyí zachodniej" od p. Boleslava Czapkiewicze zabývají se v první části předhistorickými zbytky sebranými pod vsí Zakrzowem u Podlęźa. K nej zajímavějším předmětům nalezeným v písečném nánosu nadvislanském patří: 3 klínové sekery z křemene, 3 přelámané kamenné topory, 14 krásně zpracovaných hrotů к šípům, 137 hrotů na šípy z rozštípaných kamenů, hrot к oštěpu z velikého úštěpku křemene, 214 nožů a nožíků různé velikostí a j. v., několik desítek střepů hliněných nádob s ornamenty, tři šňůry perel ze skla žlutého a zeleného, konečně několik desítek střépin skleněných nádob, některé z nich s ornamenty. Vedle množství úlomků bronzových jediný předmět celý, totiž křídlovitý hrot k šípu s tule-jem, pokrytý pěknou patinou. Část druhá podává stručný popis předmětů vykopaných na 9 místech okresu podgórského. Nej význačnější vykopané předměty byly reprodukovány na přiložených tabulkách.

Část druhá zahájena jest prací p. Wandálina Szukiewicze: Cmentarzysko szkieletowe w Sałapiaciszkach (str. 57—69). Z 18 hrobů zde popsaných jest 5 porušených. Ačkoliv podle předmětů v hrobech nemůžeme souditi na etnickou příbuznost lidí pochovaných na pohřebištích rázu podobného, přece v tomto případě některé předměty z pohřebiště v Sałapiaciszkach mají zjevně příbuznost s kulturou tak bohatě zastoupenou v hrobech vlastní Litvy, Źmujdze a území lotyšského. Zvláště kruhovité spony tam nalezené — známé i dnes u Lotyšů pod názvem sakst — patří nesporně к této kultuře. Druhým důležitým znakem těchto hrobů jest to, že při rozkopávání hrobů nebyly nalezeny ani