wieści wielkopolskie". Neboť není jisto, co v nich jest autentického a co je výtvorem fantasie autorovy.

Nedotčeného, -.no úmyslně opomíjeného odvětví lidovědy dotýkají se „Parodye i żarty w rzeczach religijnych" sebrané od Dra, Wł, Ko-síňského. (Str. 107—115.) Zajímavý to příspěvek k charakteristice našeho lidu, který vedle hluboké zbožností nepovažuje za hřích vysmát se na útraty svatých. Převážnou část žertů toho druhu tvoří travestie písní duchovních, vzniklé tím, že lid vybírá obyčejně první verš, první výraz, časem několik charakteristických výrazů z nějaké všeobecně známé písně duchovní a připojuje k tomu další verše, zachovávaje týž rytmus i touž melodii, jaké jsou v originále, při čemž ovšem obsah nejen že nemá nic společného s obsahem originálu, nýbrž často jest pravým opakem jeho. Travestie toho druhu jsou rozšířeny u všech národů slovanských. Jeden rozdíl však musím zdůrazniti: kdežto totiž lid ruský paraf rasuj e písně duchovní tónem pornografickým, hluboká víra a staletá kultura nedovolily našemu lidu odvážítí se na poněkud drastičtější paraf rasi toho, co jest mu nejsvětějším.

Zasloužilý sekretář antropologické komise p. Seweryn Udziela zakončil tento svazek otiskem materiálu z pozůstalosti Oskara Kolberga. (Tarnów—Rzeszów), str. 116—323. Valnou část těchto materiálů vyplňují písně a nápěvy lidové. Těžko říci, proč nebyly vynechány písně č. 111 „Luba dziewico, chciej wierzyć mi", č. 113 „Tam na błoniu błyszczy kwiecie", č. 114 „Dalej bracia do bułata", když jest všeobecně známo, že nejsou původu lidového. Oddíl, který obsahuje podání, legendy, hádanky, přísloví a slovník, je velmi krátký; hojněji jest zastoupena i zde demonologie a meteorologie lidová, nejhojněji zase lidové lékařství. Třeba litovati, že z neznámých příčin pozůstalost f O, Kolberga vychází v dávkách minimálních, ačkoliv jesi známo, že Akademie věd má několik sešitů úplně k tisku připravených. Čí snad správa musí zase zápasiti s nedostatkem fondů?

*

Prof, Ferdinand Strej ček: Výbor z českoslovanské epiky lidové. (Sbírka souvislé četby školní. 18. Praha, F. Topič 1911.)

Stručný, pětístránkový úvod, 39 ballad, světských a legendárních, vybraných valnou většinou z Erbena, Sušila a Kpllára1), malý slovníček, vysvětlující některé dialektické formy — takový jest obsah knížky, určené především pro žáky vyšších gymnasií a reálek.

Uznávám plně nesnadnost úkolu vydavatelova: charakterisovatl na pěti stránkách československou balladu po stránce textové a hudební, dotknouti se aspoň nej důležitějších, často spletitých otázek — vyskytuje se jich mnoho při studiu tohoto genru lidové poesie —věru, toť stilistícký problém, jehož obtíže nutno respektovati. O tom, jak jej řešíti, mohou býti ovšem různé názory, jedno však jest jisto: úvod má býti věcně správný,

A právě po stránce věcné mám některé námitky, jež tuto připojují, zachovávaje postup p, vydavatele.2)