í. Není zcela správné, praví-li se, že některé z ballad sahají původem svým do dob pohanských atd. Vědecky nelze toho dokázatl ani o jedné, zejména však neměla býti uváděna jako doklad ballada o Paromovi a Ratce. V Isárodop. Sbor. Českoslov., sv. II. (1898), ukázal prof. Kraus, že forma této ballady jest umělá a současně s ním upozornil prof. Máchal (Čes. Lid VI.), že látka její vzata jest z apokryfní legendy. Tedy nikoliv zbytek pradávného mythu, nýbrž apokryfní látka zpracovaná ve formě německé ballady šedesátých let stol. XVIII.

2. Apokryfy — toho slova marně hledáme v úvodě tam, kde se mluví o lidových legendách, ačkoliv byly nej důležítěj ším pramenem legendárních ballad, pronikajíce do vrstev lidových knížkami lidového čtení, kázáními, ústní tradicí, jejímiž nositeli bývali starci-žebráci (калЪки nepexo>KÍe u Rusů) atd. Tu právě mělo býti aspoň stručně poukázáno na souvislost středověké literatury legendové a tendenční s lidovou poesií. Tak na př. ballada „Duše a tělo" (Výbor, st,., 54) jest ohlasem známých skládání středověkých, jako zase na př. některé moravské legendy jsou zajímavým dokladem, jak stará legendární látka se mění v lidovém prostředí.

3. Nebylo přihlíženo k odlišným rysům balladické poesie české, moravské a slovenské. Lidová poesie uhersko-slovenská patří rázem svým do jiného kulturního prostředí, do zcela jiné „ethnografické provincie", v níž se uplatňuje vliv polský a zejména maloruský. Zejména zbojnické poesii slovenské měla býti v úvodě věnována zmínka.

4. P. vydavatel dotkl se také zajímavé otázky o poměru lidové poesie k písni kramářské. Podceňuje příliš kramářskou poesii, spatřuje v ní jen rozkladnou látku, která působila rušivě na lidovou epiku — avšak právě O. Hostinský v citované knize upozornil na to, jak splývavé jsou často hranice mezi „naivní", „pravou" poesií lidovou a touto „pokaženou" poesií poloučených skladatelů. Omezuji se na tyto poznámky, ačkoliv jest ještě mnoho otázek, na něž žáci měli býti aspoň stručně upozorněni: tak na př. mohl se p, vydavatel zmíniti o látkách naší epiky, o motivech lokálních, o mezinárodních látkách balla-dických atd.

Výbor sám celkem uspokojuje, jen to bych vytkl, že nemělo bytí zapomenuto na poesii zbojnickou. Mohlo by se namítnoutí, že mezi písněmi moravskými (Výbor, str. 75) je uvedena ballada o ženě zbojníkově, a že v Ertlově čítance jest otištěna také zbojnická ballada — ale to nerozhoduje, tato poesie slovenská jest zjev tak rázovitý, že by neškodilo více ukázek.

Texty nejsou otištěny přesně podle originálu: to jest osudná vada celé knížky. Tak na př. ballada „Zpronevěřilý ovčák" (Výbor, str. 38) jest otištěna podle Erbenova textu, Avšak Erben (cituji podlé vyd. z r. 1886) upozorňuje, že se zpívá podle nápěvu č, 493, a tam shledáme, že píseň má refraín. Také Sušil2 132 (č. 137) má tuto balladu s refrainem. P. vydavatel právem zdůraznil v úvodě, že naše ballady jsou písně skutečně zpívané, ale pak neměl vynechávat! refrain, tento písňový element хат ffo^v.

Avšak to jest jen maličkost, mnohem hůře byly upraveny texty moravské.